Není to tak dlouho, co jsem vás tu provedla po naší cestě zpracování ovčí vlny (přečtěte si "To máte ale pěknej koníček...").  Přáli jste si pokračování, a tak tu dnes máme ZÁPJASTKY. Techniku, se kterou jsem se seznámila před 18 lety na VŠ. Její hlubší znalost a živé osvojení jsem si mohla dále vyzkoušet a učit se na Slovensku a dokonce i u pastevců v Rumunsku :). Slyšeli jste někdy ta dvě slova?

Zápjastky známe už z mladší doby kamenné. V Evropě se tato technika uchytila na Slovensku v oblasti Karpat, v Polsku a u nás na území Moravy. Nejstarší nálezy z našeho území známe z 8. a 10. století. Technika pletení na formě měla velké štěstí. Udržela se až do 20. století a zápjastky se od pracovní součásti ochranných pomůcek dřevařů dostaly až do krojových oděvů.

Technikou pletení na formě můžeme vyrobit rukavice, nátepníky, čepice nebo boty a návleky na nohy. Pracovali s ní především muži, hlavně ti, kteří se věnovali salašnictví nebo rolnictví. Výrobky vznikaly hlavně pro formany, dřevorubce a sedláky.

V současnosti se skupina textilních výtvarnic v Polsku věnující se výrobě formanských rukavic a čepic snaží o zápis techniky do UNESCA.

Nejčastěji se objevovaly právě zápjastky/nátepníky. Ochraňovaly ruce před zraněním, zimou, umožnily stažení rukávů od košilí a staly se i ozdobnou součástí lidového oděvu.

V průběhu historie se měnily barvy i materiály. Nejčastěji se používaly černá a bílá, později byla doplněna červená a zelená.

K výrobě potřebujeme formu, pro každý výrobek je jiná, materiál na osnovu a útek, nůžky a ke konečnému začištění nejlépe dřevěnou nebo kostěnou jehlu.

My jsme se rozhodli s partnerem tuto techniku v Čechách opět "postavit na nohy", proto jsme se pustili do výroby forem podle historických vzorů a také vedu kurzy - například ve spolupráci s Národopisným muzeem nebo po domluvě pro zájmové skupiny. Řemeslo i předvádíme na akcích, kde si ho s námi můžete vyzkoušet.

Osnova

...na rukavici, papuče nebo čepici je lepší vlněná, která zajišťuje pružnost.

Na zápjastky/nátepníky nebo návleky na nohy je lepší pevná osnova rostlinného původu, len, bavlna…

Formy

...měly tvar podle toho, jaký výrobek na nich měl vzniknout.

Na zápjastky byla forma oválná, pokud byla plná, měla zpravidla natlučené po obvodu nahoře i dole hřebíčky, nebo byla složena ze dvou odlišně širokých ozubených koleček spojených dřevěným dříkem, do kterých mohou být zatlučeny hřebíčky nebo dřevěné kolíčky.

Na výrobu rukavic se používala jednoduchá deska oblého tvaru na jedné straně opatřená zářezy, na druhé straně je zakončená držadlem nebo kolečkem. Palec měl svou vlastní formu.

Na výrobu papučí, bot nebo bačkůrek se používala forma ve tvaru zploštělého válce. Pracovat se nechá i na rámu.

Formám se lidově říkalo také kopyta nebo modly.

Útek se pak utloukal buď prsty nebo i pomocí hřebínku. K provlékání útku se mohla používat jehla nebo prsty.

Osnovu natahujeme od druhé strany, než bude vrchní strana výrobku. Pracujeme vždy z rubu. Nejprve napneme osnovu. Začínáme přivázáním na hřebíček/kolíček. Postupně bez navazování napínáme osnovu o kolíčky nahoře a dole po celém obvodu formy. Ve chvíli, kdy se dostaneme zpět k začátku osnovy, svážeme oba konce a zbytek odstřihneme.

 

Mnoho lidí mate název - vždyť to přeci vypadá jako tkaní!

Jenže... pozor na útky :). Pracujeme s dvěma útky najednou. Oba vkládáme pod vybranou útkovou nit tak, aby dlouhé konce zůstaly venku mimo osnovu stejným směrem. Na proplétání útku si připravíme nastříhané kousky vlny nebo zbytky z jiných textilních technik. Formu si můžeme opřít jedním koncem o sebe a druhým o stůl. V minulosti byla častá pracovní poloha držení formy nohama mezi koleny a na jejím druhém konci se pracovalo.

Při práci můžeme používat zákrut S nebo Z. Je proto důležité si na začátku určit směr zákrutu. Při výchozí pozici jsou oba útky v rovnoběžné poloze, přičemž jeden útek vychází zpod osnovní niti a druhý je nad ní. Následně přepleteme oba útky, tedy například spodní útek "přendáme" horem přes vrchní a podvlečeme pod další osnovní nit. Původní horní se dostává dolů, při následujícím kroku opakujeme a spodní útek se dostává nahoru, poté podvlečeme pod další osnovní nit. Pokud pracujeme s dvěma barvami, vidíme, že se díky přeplétání/kroucení barvy střídají. A tím se dostáváme k vzorování.

Technika je velmi jednoduchá a vzorování dosahujeme barevnými kombinacemi útku a jejich polohou.

Protože pracujeme stále dokola, tak ve chvíli, kdy chceme měnit vzor, musíme přeplést/překroutit útky dvakrát. Tím dosáhneme například změny vzoru sloupečků na kostičky.

Po upletení celého řádku ho ubijeme hřebínkem nebo přitlačíme prsty a pokračujeme dál v práci.

Ve chvíli, kdy nám útek dochází nebo když chceme změnit barvu, připravíme si příslušný útek na výměnu. Dopracujeme stávající útek tak, aby nám zbývalo pět až sedm centimetrů. Ve chvíli, kdy je nahrazovaný útek pod osnovní nití, vložíme pod stejnou osnovní nit křížem k nahrazovanému nový útek, aby jeho konec zůstal koukat nahoru opačným směrem než stávající. Po vložení nového útku přidržujeme místo prsty a pracujeme opatrně, abychom ho nevytáhli, dokud ho nezafixujeme další řádkou.

Po nastavení postupujeme jako dosud. Po dokončení výrobku ho otočíme a tím se všechny konečky dostanou dovnitř, což zvyšuje jeho hřejivost.

Vzorování

...je opravdu jednoduché. Vychází-li nám střídané barvy nad sebou, vznikají sloupky. Kroutíme vždy do jedné strany, slovenským názvoslovím jsou označované jako klátiky.

Posunutím střídání barev při sloupcích dvojitým překroucením/přepletením získáme v následující řádce šachovnici/kostky, pokud dodržíme pravidelnost opakování tří, čtyř řádků podle síly útku.

Pokud se vzor pravidelně posouvá v každém řádku o jednu osnovní nit, vzniká vzor šikmých čar, hřebínek.

Změnou posunu vzoru na druhou stranu a změnou zákrutu útkových nití vznikají šipky, rybí kost.

Vznikat mohou i jednoduché rovné čáry vzorované pouze barevností útků, které bývaly oddělovány částmi z útků jiné barvy, aby vynikly.

Ve chvíli, kdy pleteme dvě jednoduché čáry každou jiným zákrutem, vzniká nám falešný copánek/řetízek.

Změnou proplétaných útkových nití v řádku po určitém počtu osnovních nití a s posunem barvy v následujících řádcích nad sebou vytvoříme vzor podobný rybí kosti.

Kombinováním směrů a barev můžeme vytvořit nekonečné množství variací.

Forma na zápjastky je ideální v rozměru cca 25 cm, výrobek nepřekračuje nikdy loket.

Když práci dokončíme, odstřihneme osnovu na spodní části formy. Osnovní nitě stáhneme tak, aby na horní straně byl zápjastek začištěn staženým obloučkem a na spodní širší straně svážeme konce osnovních nití od jednoho každého obloučku k sobě.

Dřevěnou jehlou provlečeme konce od svázaných uzlíků tunýlkem pleteniny z rubu směrem nahoru tak, abychom používali vždy vedlejší tunýlek než při vzniku pleteniny. Konce osnovních nití do pleteniny vtáhneme tak, aby nebyly zepředu díla viditelné, a můžeme nebo nemusíme ještě pojistit zavázáním.

Přebytečnou délku osnovních nití ustřihneme.

V případě potřeby můžeme ještě celý výsledek vyvalchovat, tedy zpevnit mokrým plstěním.

Díky tomu, že je forma konická, můžeme na jedné vytvářet více velikostí. Pokud budeme chtít větší rozměr, začneme v polovině nebo níže, podle nejširšího obvodu na ruce.

Technika zápjastek a výrobky díky ní vzniklé nejsou ani v dnešní době přežitkem.

Velmi prakticky ochrání před zimou. Dávají prostor k jedinečnému a osobitému designu. A navíc mohou velmi účinně pomáhat třeba při onemocnění karpálních tunelů.

V případě zájmu o formu nebo kurz mi tady na Fleru napište na Ateliér RéziKa, vystavím vám ho tu.

Přeji vám mnoho radosti s každou technikou, do které se pustíte. 

Ter