Ateliér Jen sen je projekt ilustrátorky a arteterapeutky Veroniky Koucké, která vyrábí knížky, pexesa, pohlednice nebo notesy. V rozhovoru říká, že prostředí, kde žije a tvoří, tedy divoká příroda, svědčí imaginaci. A když se podíváte na její kresby, nezbývá než souhlasit.
Řekněte nám něco o sobě. Jaká byla vaše cesta k tvoření?
Ta podoba, jakou má moje tvorba teď, vznikala před pár lety na Slovensku ve vesničce Zaježová, kde jsem se na statku na samotě starala o kozy, slepice a koně a učila jsem děti v lesní školce. V té divočině bylo tolik poetických momentů, že mi to skvěle rozjelo představivost. A taky dlouhé zimní večery uprostřed zasněženého ničeho.
Na Slovensku jsem původně měla být rok, ale potkala jsem jednoho Slováka, brzy se nám narodil syn a koupili jsme samotu na Dubině poblíž té stejné vesničky. I tam bylo hodně krásy a tak vznikl Ateliér Dubina. Dole v Zaježové jsem si pronajala místnost vedle obchodu, kde jsem kreslila a vyráběla notesy, když syn začal chodit do školky. Pak jsme se ale s mužem rozešli a zima na samotě na Zaježové, v rozestavěném domě a mezi medvědy, byla příliš krušná na to, abych ji chtěla i se synkem zažít znovu. Takže zpátky do Česka a přes všechny možné karamboly a kotrmelce nás to nakonec dovedlo ke Kocábě, kde jsem našla krásnou chatičku a taky větší vnitřní klid. Tak se stal z Dubiny Jen sen.
To těžké období bylo pro mou tvorbu důležité, vzniknul během ní i příběh o Rajse a tygrovi. Setkání s různými démony (a jejich proměna) mě nasměrovalo také k arteterapeutické práci s dětmi. Ale teprve v poslední době se mi podařilo dobře sladit tvorbu s mou druhou prací, aby obojí dostalo prostor, abych trávila dost času se synem, a abych nás zároveň uživila. Teď se z toho raduji.
Jakou technikou nejraději tvoříte? Proč to u vás vyhrála?
Kreslím nejraději tuší, protože se to k mým výjevům hodí nejlíp a navíc mě velmi baví to škrábání perka o papír a meditativní stav, který k tomu patří. Ale zároveň cítím, že už to dělám dlouho a blíží se nějaká změna, více barev. Až dodělám terapeutické karty, na kterých teď pracuji, přijde asi na řadu velkoformátový barevný linoryt!
Kde čerpáte inspiraci? Vyrábíte ráda na zakázku?
Inspirují mě běžné momenty, kdy třeba můj syn nějak natočí hlavu, dopadne na něj světlo a v pozadí prolétne dravec a první moment obrazu je na světě. My jsme hodně venku a všímám si, jak se každý den trochu proměňují ta stejná místa, na která chodíme. Navíc tu jsou skály a řeka a divoké lesy, takže docela dramatické prostředí, které imaginaci svědčí.
Další nápady se objevují ve snech a v momentech těsně před usnutím. A všímám si, že když je den hodně jednoduchý, bez počítače, dojíždění do práce a podobně, tak se ty obrazy vynořují snadněji. Takže zjednodušuji své dny a sny si zapisuji hned po probuzení.
Další inspiraci nacházím v krásných knížkách pro děti. Tvářím se, že je kupuju pro syna, ale ve skutečnosti po nich toužím hlavně já. Z ilustrátorů obdivuji Františka Skálu, Kitty Crowther, Tove Jansson, Marianne Dubuc, Phoebe Wahl, Carson Ellis, Shaun Tana a další.
Obrazy na zakázku nekreslím, potřebuji tvůrčí svobodu.
Kdy a kde se vám tvoří nejlíp?
Bydlíme v chatě u Kocáby a když jsem si ji minulý rok přestavovala, bylo jasné, že kuchyňský kout je pro ateliér nejlepší. Vešel se tam velký stůl a židle a okno s výhledem na borovice. Takže vaříme na kamnech v obýváku. No a když obrazy teprve vznikají, potřebuji u toho být sama, takže využívám hlídání babičky, dědy, sestry Anny a kamarádů. Potom, když šrafuji, už je u toho můj syn, který každý obraz vidí jako první a rád mi do kreslení mluví.
Popište moment, kdy jste si uvědomila, že vaše tvorba už není "jen" koníček.
To bylo ještě na Slovensku, kdy jsem si koupila vázací stroj a řezačku a začala vyrábět notesy. Pak přišly první trhy, to jsem neměla auto a vozila jsem zboží na káričce autobusy. Výdělky byly nevalné, ale jezdila jsem s kamarády a moc mě to bavilo.
Co vám na vaší tvůrčí cestě nejvíce pomohlo?
Mě dost posouvá, když musím překonávat překážky. A potom, když třeba někdo neznámý vedle mě v autobuse vytáhne z batohu můj notes. Nebo za mnou přijde na trhu paní, že moji knížku Rajsa a tygr dostala její dcera k narozeninám a chce ji číst každý večer před usnutím. Nebo když mi zavolá kamarádka psycholožka, že moje obrázky budou viset u ní v terapeutovně. To jsou důležité momenty.
Na který svůj výrobek jste nejvíce pyšná a proč?
Ono se to docela rychle mění, ale teď zrovna jsem pyšná na výrobek, který teprve vzniká – terapeutické karty pro děti i dospělé. Mám už asi polovinu karet, takže na jaře by to mohlo být hotové. Patří do nich třeba obrázek Vlci a Pod houbou, které již prodávám na Fleru.
Když se ohlédnete zpátky za svojí kariérou, udělala byste něco jinak?
Trochu bych si zjednodušila život, jednu dobu jsem měla pocit, že pořád tahám těžké krabice a mrznu na trzích, a přitom výdělek je mizerný. Ale pak jsem zjistila, že si trhy a festivaly musím vybírat a jezdit jenom tam, kde mě to samotnou baví. Protože pak tam jsou lidé mojí krevní skupiny, které má tvorba spíš osloví.
Do kterých Fler obchůdků chodíte potěšit oko?
Popravdě se do jiných obchodů dívám málo, raději se dívám z okna. Ale někdy se podívám, jakou novou poetickou potvůrku vytvořila moje kamarádka Radka v galerii .KONCITO.. Její postavičky Mimi a Momo mi dlouhou dobu pomáhaly s ukládáním syna a povídáním večerních příběhů.
Jak nejraději trávíte čas, když zrovna netvoříte?
Já vedle tvoření pracuji dva dny v týdnu jako dětská terapeutka v Domě tří přání a velmi mě to baví, protože je to také tvůrčí práce a dává mi smysl. Ráda si čtu knížky o terapiích, chodím na semináře a zkoumám své sny. A ráda dělám obyčejné věci, vařím pro sebe a pro syna, chodím pro vodu do studánky, sedím u ohýnku a čtu synovi krásné knížky. A poslední dobou mě velmi baví ranní koupání v řece! Nejlépe každý den. A taky jsem sběrač. Houby, bylinky, kameny, šípky, trnky, listy, sbíráme prostě všechno, co se hodí. Žijeme si tady jako v čase ohníčků a pohádek, jak to píše Astrid Lindgren v Bratrech Lví srdce.
Kde se ve své tvůrčí dráze vidíte za rok a kde za deset let?
Za rok bych chtěla mít v prodeji terapeutické karty, diáře na rok 2022 a rozpracovanou novou knížku pro děti. Těším se na všechno! A za deset let, to nechám na osudu.
Jakou radu byste dala začínajícím prodejcům na Fleru?
Věnujte hodně pozornosti fotkám s atmosférou, která nějak vyzdvihne jedinečnost vaší tvorby. Pořiďte si kvalitní pracovní náčiní! Já třeba až teď, po letech kreslení, zjistila, že vedle obyčejných školních redis perek existují také úžasná kaligrafická pera, která dokážou vytvořit tenkou ostrou linii! No, a nevybírejte si jméno pro ateliér podle místa bydliště, protože kdo ví, jak to celé dopadne.