Dana alias Cedar Valley se tedy v životě rozhodně nenudí. Maminka čtyř dětí se ve svém volném čase věnuje nejen pletení a háčkování, ale také výrobě přírodní kosmetiky. A do toho ještě koketuje s dalším uměleckým řemeslem, kterému by se ráda více věnovala. S kterým, to už se dozvíte v dnešním rozhovoru :-)

Řekněte nám na úvod něco o sobě.
Jmenuji se Dana (měla jsem být správně Daniela, ale otec tehdy v dávnověku ještě v alkoholové euforii na matrice jméno popletl, a maminka odjížděla z porodnice domnívající se, že chová Danielu. Až později doma zjistila omyl.). Jsem obyčejná máma čtyř dětí - dvou už dospělých dcer, jedné dospívající a malého dvouapůlletého čertíka. Bydlíme na kraji Plzně blízko lesa a přírody, a i když dvě nejstarší dcery už z hnízda vylétly, veselo je u nás pořád.

Jak jste se dostala k tvoření?
Přestože jsem se zde registrovala v létě 2011, výrobou kosmetiky i pletením a háčkováním se zabavuji již nepočítaně let. Můj vystudovaný obor je kosmetickému celkem blízko, takže asi i to pomohlo. Jinak ke kosmetice jsem se dostala nejprve z nutnosti, až později se z toho stala vášeň. K pletení a háčkování tak nějak automaticky, a vášeň se z toho stala nemenší.
Přestože jsem pletení měla odmala v rodině všude kolem, přihlásili mne rodiče na základní škole na hudebku. Několik let jsem hrála na klavír a prý velmi dobře, nicméně jsem hrát přestala.
V rodině snad všechny ženské okolo mne pletly nebo háčkovaly. Vzpomínám na milovanou babičku. Dodnes pamatuji, jak seděla na své židli, já vedle ní na starém gauči jsem se snažila, abych ta svá očka udržela nejdříve na háčku, posléze i na pletacích jehlicích. Závodila jsem v tempu s kyvadlem kukačkových hodin. Dařilo se, a jak přibývalo úspěchů, rostla i chuť a sebevědomí, že to dokážu. Pletla jsem i na letních táborech! Co si pamatuji, chodila jsem opletená od hlavy k patě a upřímně, na základce jsem to fakt nenáviděla, protože jsem byla jediná a nechtěla jsem tehdy nijak vybočovat z řady. Dodnes mám v paměti foto z konce školního roku, snad ze 7. třídy, s růžovým pleteným tričkem na sobě.

K výrobě přírodní kosmetiky jsem se dostala nejdříve z nutnosti, a potom pomohla náhoda. Nejstarší dcera byla od narození hodně silný atopik a ekzematik, a tehdy tu nebyly přírodní preparáty k sehnání. A tak jsem na ni nevědomky patlala chemické koktejly z lékárny doporučené lékaři, v naději, že jí ulevím, ale opak byl pravdou. Tehdy jsem se zdravě naštvala a začala se pídit po něčem jiném. No, a dostal se mi do ruky velmi starý herbář a bylinář s recepty na různé kosmetické preparáty, které používám dodnes. Samozřejmě upravené tak, aby vyhovovaly dnešním nárokům. Bylinář jsem bohužel při stěhování ztratila, ale naštěstí mi něco v hlavě uvízlo a co ne, měla jsem na papíře opsané. Pomáhají mi i zákaznice svými přáními, které nejdříve lehce oťukávaly terén, vyptávaly se a zkoušely, a motivují mne dodnes.

Věnujete se tvorbě profesionálně? Kolik času jí věnujete?
K profi tvorbě jsem zatím nedospěla, neb vše tvořím ve volnu a nesnáším omezení, takže „vyrábět“ s pocitem, že musím vyrobit tolik a tolik, aby mne to uživilo, není pro mne. Nějaký čas jsme byly na výrobu kosmetiky dvě, kdy mi dcera pomáhala hlavně s administrativou, ale nyní jsem na veškerou práci zůstala sama. Je to zápřah, ale nestěžuji si. I když mne to nesmírně baví, tak právě kvůli tomu pocitu volnosti u „neprofi“ zůstanu. Takže tvorbě věnuji podstatnou část volného času.

Řekněte nám něco o technice, kterou tvoříte. Proč to u vás vyhrála?
Pletení a háčkování jsem měla v rodině okolo sebe už odmala, takže to asi vyplynulo jaksi přirozeně. Je to pro mne droga, kterou potřebuji denně. Nedovedu sedět s rukama v klíně. Den, kdy bych nic z toho nedělala, je pro mne skoro nepředstavitelný (a zrovna dnes už to jsou dva dny, kdy jsem na pletení nesáhla a jsem z toho pěkně nervózní). Miluju ta barevná klubka!

A k „mastičkaření“? (To je výraz mého manžela.) Miluju ten samotný proces od samého začátku, od výběru ingrediencí, míchání vůní a olejů - to nejvíc, prostě už je to pro mne droga. Mám ráda i samotnou přípravu kelímků a lahviček! Chtěla jsem používat kosmetiku bez parabenů, minerálních olejů, bez palmového oleje, kvůli kterému se krutě vybíjejí zvířecí obyvatelé pralesů, což mi teda jedno není. Kosmetiku čistou, plnou toho nejlepšího, z kvalitních olejů, které nám dávají to nejlepší ze sebe, čerstvých extraktů z bylin, které umí pomáhat. Když jsem viděla, že jsou lidé, kteří si chtějí něco mého koupit a používat, a potom jsou s mými věcmi spokojeni a dokonce se i vracejí, tak to je ohromná motivace, co mne nakopává dál se ještě zdokonalovat. Pořád se učím, nikdy sice nebudu vědět všechno a mám pocit, že čím více se učím, tím více jsem nevěděla, ale stojí to za to!

  

Popište nám typický průběh tvůrčího procesu, který vede ke vzniku nového výrobku.
U výroby kosmetiky bych to asi nenazvala přímo „tvůrčím procesem“. Někdy mi stačí závan vůně, textura, a někdy je to prostě podle potřeb zákazníků i přátel. Musí to mít hlavu i patu, přesně dané ingredience i postupy. Ale ráda si „šlehnu“ jen tak něco od oka, co potom skončí v domácím šuplíku - „šuplíku hrůzy“ - opět trefně nazváno manželem.
Při pletení i háčkování si dopřávám ten luxus probírání se klubíčky, a když na mne vykoukne inspirace, popadnu jehlice, popř. háček, a jdu na to.
Kosmetiku tvořím, jen když jsem doma sama. Musím se pekelně soustředit a nesmí mne nikdo rušit, takže když se mi podaří synka s tatínkem odklonit ven, ponořím se do toho a po třech hodinách ještě není hotovo. U kosmetiky je to dané, tam přesně vím, jak má finální produkt vypadat, vonět, ale některé potřebují čas dozrát, jako např. parfémy, nebo tuhé šampony. Ráda míchám vůně s oleji a zkouším staré recepty s novými, dnes je tolik možností…


Pletení, tak to je trochu jiné, tam experimentuji s materiály i barvami. Nasysleno mám klubíček tak na tři životy určitě, a pokud najdu inspiraci a zjistím, že nasysleno nemám dost, pádím dokoupit. Ráda mám přírodní materiály - hedvábí a len, alpaku a vlnu, které se vám odvděčí dlouhou životností a krásou výrobku. Tady sice dopředu také vím, jak by asi výsledná věc měla vypadat, ale mnohdy upravím střih, zvolím jinou barvu nebo materiál, a mnohdy jsem ve finále překvapená.

Čí názor na vaši tvorbu je pro vás důležitý? Máte někoho takového?
Nejdříve můj vlastní - u kosmetiky musím být přesvědčena, že používám to nejlepší, co mohu, že neškodím přírodě. Potom dcery, ty jsou fakt upřímné, za to jim děkuji, a samozřejmě zákaznice a všichni okolo. Když jsou spokojeni a vracejí se, je to pohlazení na duši a poděkování za mou práci.

Doporučte Fler tvůrce, které máte ráda.
Jsou jich mraky, ale pokud mám některé vypíchnout, tak… Novalinda, od které mám krásný náhrdelník s iniciály mých dětí, takže je mám pořád na krku, woltér, mihulli, 0negRH…

Kdybyste měla upozornit na jeden svůj výrobek z Fleru, který by to byl a proč?
Tak to je těžké, ale tak z pleteného Prachový Maxi třímetrový - miluju cokoliv, co můžu přes sebe hodit :-) Z háčkovaného je to deka Pro mrňata, háčkovaná pro mého synka těsně po narození. A z kosmetiky mám opravdu vztah k Medovému balzámu na rty (bez něj se fakt neobejdu :-)).

Nosíte a používáte své výrobky, nebo jste kovářova kobyla?
Ó ano, skoro denně jsem pokusným králíkem.

Čemu se ráda věnujete ve volném čase, když netvoříte?
Plně svému synkovi. Chodíme hodně ven, jezdíme na výlety, miluje volnost venku, začíná pomalu a rád zahradničit, vyptává se na kdejakou kytičku, co roste, pomalu ho učím znát názvy. Taky miluje auta a motorky, takže jsme na kdejakém automobilovém srazu apod. :-)
Náramně ráda fotografuji, trochu koketuji s myšlenkou na vlastní fotoateliér. Tahám foťák po všech našich toulkách a fotím od šneků po mraky, snad úplně všechno. No, a když Matýsek přes poledne usne, což je ještě stále každý den, popadnu knížku a čtu, jsem totiž velký knihomol (naposledy A hory odpověděly, Khaled Hosseini) a mimo červené knihovny jsem přečetla asi už každý žánr.

Jak vypadá váš ideální den?
To bych také ráda věděla :-) Tak to asi budu trochu sobec, zalezu si někam do kouta s knížkou a mátovým čajem, pěkně na celý den, večer i noc a všechno se udělá tak nějak samo a nikdo po mě nic nechce :-)

Jaké máte pracovní plány pro příští týden a jaké pro příští rok?
Pracovně neplánuji, protože plán je svým způsobem svazující, a to já nerada… Jsem realistický optimista, spíše se rychle adaptuji na situace. Rozhodně chci dále pokračovat směrem, kterým mám našlápnuto. A co život přinese, to beru :-)