Možná jste se s ní již setkali, možná ji vidíte poprvé. Pokud si ve vyhledávači zadáte pojem krystalografie, budete se pročítat vědním oborem zabývajícím se stavbou krystalických mřížek všemožných nerostů. Není však krystalografie jako krystalografie. Tu ve výtvarném světě má na svědomí Maurits Cornelis Escher (1898-1972) – holandský grafik tvořící pomocí linorytů, dřevořezů a litografií.

Po nepříliš úspěšném středoškolském studiu se zapsal na architekturu v Haarlemu, ale po prvním týdnu raději přestoupil na studium grafiky. Od začátku jej fascinoval prostor, jeho deformace a hry s perspektivou.

Roku 1928 vytvořil ojedinělou Babylonskou věž, o které po čtyřiceti letech prohlásil, že je typickým příkladem mladické nemotornosti a nedostatečného porozumění perspektivě. Zato dřevoryt z roku 1935 Uvnitř Sv. Petra nepostrádá nic ze zmiňované nedokonalosti. Už jen samotný nápad vzlétnout pod kupoli chrámu a shlédnout do propasti pod sebou je nevídanou odvahou Escherovy fantazie. Sám uvádí, že Sv. Petra vytvořil ne pro krásu architektury, ale jen pro kouzlo její hloubky.

Před druhou světovou válkou cestoval po Itálii, kde se usadil a našel svoji budoucí ženu. Cestoval i po Španělsku.

Z cest čerpal inspirace ke své tvorbě. Ve španělské Granadě pro sebe objevil maurské vzory v paláci Alhambra. Ty se staly výchozím bodem pro jeho rovinné skupinové symetrie - později matematiky nazvané krystalografií.

Jde o geometrické rastry, které postupně vyplňoval stylizovanými kresbami zejména zvířat.

Jejich zvýrazněné obrysy přesně zapadají do obrysů sousedících objektů. Konkrétní tvary se tak ztrácejí v celkové struktuře plochy, aby mohly být zpětně znovuobjeveny ohromeným pozorovatelem.


Kresba pravidelného rozdělení roviny č.4 (1936)
Kresba pravidelného rozdělení roviny č.20 (1938)
Kresba pravidelného rozdělení roviny č.22 (1938)
Kresba pravidelného rozdělení roviny č.69 (1948)
Kresba pravidelného rozdělení roviny lll (1957)

Prohlédneme-li si skici na čtverečkovaném papíru, můžeme částečně poodhalit konstrukci jeho jednotlivých krystalografií. Hledání variant, různá dělení základního obrazce, postupný vývoj rastrů.

Jednotlivá díla nemají názvy, jen strohé číslování v počtu něco přes 130.

S přibývajícími plochami nekonečného opakování Eschera stále více zajímala otázka ukončení kresby. Vměstnání vytvořené struktury do daného formátu a logicky zakončené. Vznikly tak dřevořezy s motivem ještěrky Menší a menší (1956).

Ve třicátých letech využívá transformace popisné kresby, její postupnou stylizaci a přeměnu do jiné kresby – Den a noc (1938), Nebe a voda (1938).

Dalším příkladem jeho bezbřehé imaginace jsou dřevořezy Metamorfóza I – III, ke kterým se opakovaně vracel, doplňoval a rozšiřoval. Ústředním tématem je kostel Máří Magdalény na skalnatém výběžku jihoitalského Atrani.

Metamorfózu přirovnává k animovanému filmu, který vždy toužil natočit, ale vlastní sebekritičnost mu v tom bránila. Po dvacetiosmi letech upravil na žádost poštovního úřadu Metamorfózu II, kterou nastavil o další tři metry. Vznikla tak Metamorfóza III. V interiéru pošty pak narostla na 48m a spojila se do orbity. V roce 2008 bylo z důvodů stavebních úprav dílo instalováno na mezinárodním letišti Shiphol.

Téma kruhu a cirkulace prochází Escherovou tvorbou poslední dekády jeho života. Vznikají díla s uzavřenými koloběhy nebo grafiky s použitím Möbiovy pásky.

Metamorfóza II (1939 - 40) - studie tužkou, detail Atrani

www.mcescher.com/gallery/switzerland-belgium/metamorphosis-ii/


Metamorfóza III

www.mcescher.com/gallery/recognition-success/metamorphosis-iii/

Stoupání a sestup (1960), Vodopád (1961)

Ve všech dílech Escher uplatňoval přísné matematické postupy vzájemného překrývání struktur a ploch. Začleňování matematických principů do uměleckých děl popsal v publikaci Regular Division of the Plane with Asymmetric Congruent Polygons z roku 1941.

Mistrovství s dláty prokázal i v několika prostorových objektech. Jedním z nich je převedení Kresby pravidelného rozdělení roviny č.45 do andělsky ďábelské koule z javorového dřeva. I zde využívá svoji grafiku až do krajnosti, kdy sféra andělská i ďábelská jsou mezi sebou vzájemně posunuty tak, že jedna či druhá střídavě nabývají vrchu.

S vypětím sil v polovině roku 1968 dokončuje své poslední grafické dílo – Hadi. Dřevořez, který předcházelo mnoho tužkových studií a propočtů. Jde o kruhovou výseč, jejímž několikanásobným soutiskem se teprve propojí hadí těla do složité kruhové kompozice. Mozaika proplétajících se kruhů a kroužků, jejímž krajkovím prolézají tři hadi v elegantních smyčkách. Uzavřený kruh jako naplnění života a had jako symbol smrti a věčného návratu.

Jak na to?

Pokud se vám pravidelné dělení rovin zalíbilo a chtěli byste jej sami vyzkoušet, není to až tak jednoduché, jak by se na první pohled mohlo zdát.

Zvolit námět, základní tvar a pak nesčíslněkrát překreslovat a překreslovat a překreslovat, až se prvotní tvar změní k nepoznání a beznaděj prostoupí duši. Výsledek však stojí za to.

pět příkladů čtvercových systémů rozdělení roviny (1960) zobrazující možnosti posunu či překlápění v osách

Rovněž můžete vzít na pomoc trochu geometrie, nůžky a lepenku. Opět si zvolíte tvar a základní podobu osnovy budoucího rastru. Postupným tvarováním původního geometrického tvaru pak vytvoříte finální šablonu, jejímž opakováním zaplníte plochu.

Hezké tvoření...

Kresba pravidelného rozdělení roviny č.128

 

 

Martin Houska

Vytvořeno s pomocí publikace M. C. ESCHER A JEHO MAGIE J.L. Locher, W.F. Veldhuysen 2000 (český překlad I.Ellis 2009)

 

 

Úvodní litografie: Plazi, 1943, Maurits Cornelis Escher © 2015 The M.C. EScher Company–The Netherlands