Slyšíte to? Jemné libozvučné šumění a šelestění, jako byste se procházeli v poli? To jste právě zaslechli mass a její šustění. :) Ze všech technik na světě ji okouzlila právě výroba figurek z kukuřičného šustí, a přestože vyrábí tradiční metodou z tradičních materiálů, do svých postaviček a andělů se snaží přinést i kousek toho novátorství. Podívejte se sami, kolik může mít kukuřice podob. :)

Řekněte nám něco o sobě. Jaká byla vaše cesta k tvoření?
Jmenuji se Marie, mám dva dospělé syny, pracuji jako asistentka starostky a mým domovem je vesnice v srdci Slovácka nedaleko Uherského Hradiště. Náš kraj je plný tradic a folkloru. Lidé zde byli vždy pracovití a řemeslně zruční.

Dětství jsem prožívala v době, kdy byl nucen tvořit skoro každý. Moje maminka nám se sestrou v dětství šila modely podle Burdy, babička vyšívala na stroji podle předloh, které si sama kreslila. Tatínek celý život maluje. Sestra zdědila talent k šití i malování. Obklopena takovými lidmi jsem se tvoření nevyhnula ani já. A tak jsem vyráběla panenkám pokojíčky, pletla, šila, háčkovala – to hlavně v období dospívání a potom, když synové byli malí a všechno se těžko shánělo.

Jakou technikou nejraději tvoříte? Proč to u vás vyhrála?
Oficiálně by to znělo: výroba figurek z kukuřičného šustí. Já té technice říkám šustění. Nakonec i při vkládání zboží sem na Fler mám problém vyplnit kolonku technika výroby. :)

V době, kdy synové odrůstali a já začala mít víc času pro sebe, probíhaly ve Slováckém muzeu různé rukodělné kurzy. Absolvovala jsem pletení z proutí a pedigu, malování batikovaných kraslic, tvorbu vizovického pečiva, drátování a také pletení ze šustí a výrobu figurek. Každé z těch řemesel je krásné, má svoje kouzlo a poznala jsem při tom mistry ve svém oboru – všechno to byli velice příjemní a skromní lidé – a mě si získalo nakonec právě to šustí.

Kde čerpáte inspiraci? Vyrábíte ráda na zakázku?
Inspirace je všude kolem. V přírodě, v lidech, které potkáváte. Ale jsou tu i vzory, které se opakují už po celá desetiletí. Vyrábím tradiční metodou, z tradičního materiálu, ale občas se snažím vnést i trochu novátorství. To jsou třeba figurky netypických velikostí nebo andělíčci plnění levandulí. Moje figurky jsou také specifické tím, že nemají namalované oči.
Tvorbu na zakázku zrovna nevyhledávám. Někdy je velice těžké splnit zákazníkovu představu. Ale je pravda, že zatím jsem nikoho neodmítla a všechno to byly výzvy, které mě nakonec posunuly dál.

Kdy a kde se vám tvoří nejlíp?
K samotné výrobě mnoho místa nepotřebuji. K tomu mám svůj koutek v srdci domova – v kuchyni. Výrobky pak dokončuji tam, kde bych si jednou představovala samostatnou pracovnu. Tvořím ve volných chvilkách, po práci, ale nejvíce o víkendech od podzimu do jara. Jak totiž vysvitne slunko, nemám doma stání. Láká mě to do zahrádky, polí, na výlety.

Popište moment, kdy jste si uvědomila, že vaše tvorba už není „jen“ koníček.
No, u mě je to koníček pořád. Jen mi zabírá stále více času. :)

Co vám na vaší tvůrčí cestě nejvíce pomohlo?
Určitě tou největší školou byl právě výše zmíněný kurz. Velkou inspirací je i práce druhých. Vždy jde totiž stejná věc udělat několika způsoby a pořád mě překvapuje, jak je lidský duch nápaditý a důmyslný. No a pak také samozřejmě Fler. Oceňuji podporu a zázemí, které tady my prodávající máme. Myslím, že kdybych na něj před lety nenatrefila, asi bych se do samostatného prodeje nepustila.

Na který svůj výrobek jste nejvíce pyšná a proč?
To je těžké říct. Každá figurka, která mi projde rukama, je moje dítko. Ale když se nad tím zamyslím, jsou to asi ty výrobky, které se celé zrodily v mé hlavě. Jako příklad třeba levanďáčci.

Když se ohlédnete zpátky za svojí kariérou, udělala byste něco jinak?
Člověk si zpětně asi vždy řekne, že to nebo ono mohl udělat tak či tak. Ale je otázka, zda by potom byl tam, kde je právě teď. A přestože jsem v životě prožila i velice těžké období, jsem tady a teď spokojená. Takže ne.

Do kterých Fler obchůdků chodíte potěšit oko?
Když jsem před dvanácti lety zcela náhodně objevila Fler, byla jsem úplně ohromená, kolik je tady šikovných lidí. Mezi prvními jsem natrefila na Metudka, oko těším u Andin, blueprint, Šik-part, mydulienka, Silesia HandMade, rihilenka1, U Pihulky, woltér, tuitui, Milli Janatková a současně se omlouvám všem, které jsem vynechala – je vás prostě moc.

Jak nejraději trávíte čas, když zrovna netvoříte?
Vždy jsem ráda četla. Kolo je moje další veliká radost, no a ve své druhé polovině života jsem propadla kouzlu turistiky a cestování. Díky tomu jsem potkala skvělé lidi, kteří už dnes patří k mým kamarádům a jsou mými parťáky na cestách.
Jsem skřivan - miluji časná rána. Svět, který ještě není úplně probuzený. Mám ráda pohledy z vrcholků hor, svěží vítr ve tvářích, neustávající šum mořských vln, bubnování dešťových kapek, vůni čerstvě namleté kávy nebo země po dešti.

Kde se ve své tvůrčí dráze vidíte za rok a kde za deset let?
Říká se: „Chceš-li pobavit Boha, sděl mu své plány.“ Před třinácti lety, kdy jsem zápolila s prvními lupeny šustí a výsledná figurka se podobala spíš strašákovi do zelí (mám ji dodnes schovanou), bych stěží uvěřila tomu, že moje figurky budou nejen po celé České republice, ale i v řadě cizích států a kontinentů. Takže se nechám životem zase překvapit, kam mě za deset let zanese.

Jakou radu byste dala začínajícím prodejcům na Fleru?
Aby do své práce dali poctivost a radost. Ono všechno nejde hned, ale věřím tomu, že co člověk dává, to se mu vrací.