Nedostatek zboží v československých obchodech v 70. a 80. letech měl zjevně jedno pozitivum. Po přečtení tolika rozhovorů na Fler MAGu je totiž jasné, že právě toto strádání přivedlo spoustu talentovaných lidí k vlastní tvorbě. Do takové tvořicí nálady se narodila i rožulka... A možná i díky tomu si dnes můžete přečíst tento milý rozhovor.

Řekněte nám na úvod něco o sobě.
Před nedávnem jsem si koupila čelenku, indiánskou. Od své 16leté dcery Báry jsem očekávala poznámku, mami, bylo Ti čtyřicet… Dostavilo se pouze drobounké pošťouchnutí. Baruška mě prostě zná. Ví, že jsem máma s duší snílka a dítěte, mladšího, než je ona sama a stále s hlavou v oblacích. Jsem maminkou dvou dětí, Barušky a Kryštofa. S mojí rodinou žijeme v podhůří Beskyd, kde pracuji jako zdravotní sestřička a kde mě všichni znají pod jménem Alenka Rožycká. No, a zde na Fleru jsem pro vás rožulka.

 

Mám ráda své jméno po mamince, Alence. Divoké zahrady, jaro a květy pivoněk, růže ze zahrady na kopečku, vůni kávy a domova, čerstvý hrášek, mátový čaj a maminčiny bramborové placky, bosé tlapky v zahradě, bretaňská pobřeží, obrázky pod kůží, pruhy v šatníku, smích dcery Barušky a štěkot fenky Janinky, noci prosněné ruku v ruce s malým princem Kryštůfkem, který mi posílá svůj andělský smích z nebe.

Jak jste se dostala k tvoření?
Já se do tvoření vlastně narodila. V 70. a 80. letech, kdy obchody nenabízely tak velký výběr zboží ve všech možných odvětvích, se maminky snažily oblékat své děti do svých vlastních ušitých, upletených či uháčkovaných modelů. Samozřejmě ta naše domácnost nemohla být výjimkou. A tak, asi jako každá dívenka, jsem pokukávala pod maminčiny tvořivé ruce a snažila se pochytit co nejvíce z její tvorby.
Nikdy nezapomenu na domov provoněný moduritem a bublající hrnce plné barev. Na zahrádce prádelní šňůry, na kterých si vítr pohrával s plátny barevných kruhů a proužků z batiky. Té jsem se věnovala ve svých studentských létech, kdy člověk na žádném „fesťáku“ nemohl chybět v barevném triku nebo aspoň ozdoben dřevěnými korálky všech velikostí a barev. V mém případě to byly těstoviny, které jsem ještě připékala v troubě, aby chytly tu správnou barvu :-). Čím jsem byla starší, tím se můj stav zdobení a batiky stabilizoval. Začala jsem barvit pouze ubrusy, a těstoviny jsem už vařila jenom dětem :-). K intenzivnímu tvoření jsem se dostala až po letech, když jsem na čas přerušila svou práci zdravotní sestřičky a s láskou začala pečovat o našeho těžce nemocného syna Kryštůfka.
Tvořím, to znamená, že jsem.

Věnujete se tvorbě profesionálně? Kolik času jí věnujete?
Profesionálně se tvoření nevěnuji, ale jednou bych určitě ráda.

Řekněte nám něco o technice, kterou tvoříte. Proč to u vás vyhrála?
Ráda pletu, plstím, občas kreslím, maluji a velmi ráda se věnuji fotografii. Ale od září loňského roku mi učarovala práce s hlínou. A právě té bych chtěla věnovat více svého času.


Popište nám typický průběh tvůrčího procesu, který vede ke vzniku nového výrobku.
Každý můj výrobek vzniká individuálně, neplánovaně. Plstění se věnuji převážně v zimních měsících. Ovčí rouno mám spojené se zimou, kdy vlněný materiál krásně zahřívá promrzlé tlapky. Barvy vybírám v tlumených, pudrových odstínech a doplňuji přírodními dřevěnými korálky. A v současné době také autorskými, ručně modelovanými z keramiky.

No a pletení? Pletení je vlastně tvorba, které se můžete věnovat kdekoli a kdykoli, za slunce i za deště. Na pláži či na louce. Barvy vybírám opět v jemných pastelových a přírodních tónech. Nemám ráda, když mi pletený výrobek mezi prsty „vrže“, proto dávám přednost 100% bavlně a lnu.

Další má tvoření vznikají, když v mé paměti uvízne nějaká představa nebo vzpomínka. To pak tvořím různé koláže, fotografie či obrázky. Na modelování keramiky si zatím musím vystačit s malým koutkem v našem pokoji, kde pracuji na hrubém výrobku. Vysušený potom převážím do pece v místním domě dětí a mládeže, kde díky své milé kamarádce mohu výrobek v konečné fázi glazovat a vypálit. Od prvního nahozeného očka či vymodelování prvního korálku je proces focení hotového výrobku z celého průběhu mým nejoblíbenějším.


Čí názor na vaši tvorbu je pro vás důležitý? Máte někoho takového?
Samozřejmě v prvé řadě bych s výrobkem měla být spokojená já. Určitě si ráda poslechnu názor své dcery Báry a svých milých a upřímných přátel. Těm bych chtěla poděkovat za to, že mě občas dokážou popostrčit a dodají mi odvahy vystavit něco, na co bych sama neměla :-).

Doporučte Fler tvůrce, které máte ráda.
Je zde mnoho úžasných osobností, které se věnují nádherným řemeslům. Určitě i oni mají své oblíbené tvůrce, ke kterým mají díky tvoření blíž. Časem se stali kamarády a přáteli. Teď bych vám ráda představila ty své, kterých si nesmírně vážím, a jsem ráda, že s některými z nich mohu čas od času strávit krásné chvilky: Barulek, Binturong, FF design, heda design, luari, LENIN, Lu.bi, lucci.N, mi.ui, Makča, mari.bou, petpeta, Glogg, tůdle, terinela, zuz-anna… a samozřejmě mnoho dalších v mých oblíbených.

Kdybyste měla upozornit na jeden svůj výrobek z Fleru, který by to byl a proč?
Ke každému z výrobků chovám určitou náklonnost. Jsem ráda, že se mi podařilo jej vytvořit tak, jak jsem si představovala. Proto bych chtěla upozornit na všechna svá zdobení, zaplétání atd...


Nosíte a používáte své výrobky, nebo jste kovářova kobyla?
Ze svých výrobků jsem si oblíbila díky materiálu své šátky. Jsou mým celoročním doplňkem, který kombinuji s nákrčníky, šátky a zdobeními jiných tvůrců a přátel. Keramikou a fotografiemi nám zútulňuji domov.

Čemu se věnujete ve volném čase, když netvoříte?
Určitě hodně svého času věnuji odpočinku. Mám ráda ticho a čas strávený o samotě, jen tak s knihou a voňavou kávou. Když už je odpočinku přespříliš, ráda se věnuji našemu bytu, kterému chci dodat takový ten „rožulkův“ šmrnc. Stěhováním, přesouváním a zachraňováním starého nábytku někdy dostávám svého skvělého muže do varu. Věcem dávám nový vzhled a místo pro další služby v našem bytě (samozřejmě svého muže bych nikdy a nikde nepřesouvala, ani mu neměnila vzhled, mám ho ráda takového, jaký je :-)). Přes léto ráda trávím čas na zahrádce a užívám si chvilky jen tak mezi stonky.

Jak vypadá váš ideální den?
Ideální den, ideální den…? Určitě je to den, kdy se nám z internátu vrací naše dcera Bára. Je v pořádku, zdravá a šťastná.

Jaké máte pracovní plány pro příští týden a jaké pro příští rok?
Vzhledem k životním zkušenostem jsem cokoli plánovat přestala a nechávám svůj život, ať si poradí a popere sám i bez mého plánování. Přáním a snům se ale nevyhýbám… Těším se, až vás jednou budu moci provést prošlapanou cestičkou v divoké zahradě k mé malé kouzelné keramické dílně. A co bude dál…?