Bohdan v práci naslouchá lidem. Je totiž psycholog a přesně to mu vyhovuje, říká o sobě totiž, že je líný. Nám se to ale nezdá, protože ve svém volnu se neváhá věnovat ptákům, broukům, ještěrkám a dalším zvířecím tvorům, které krásně kreslí. Spolu se svou ženou Lenkou tvoří sehrané duo TELLA a dnes si můžete přečíst, jak jim tahle kreativní spolupráce šlape.

Řekněte nám na úvod něco o sobě.
Dobře, tak to zkusím. TELLU tvoří dobře sehraný tým, z něhož je zhruba půlka taková laxní, líná, pomalá a nezodpovědná, a ta druhá půlka je akční, rychlá, zodpovědná a hezčí. Jinými slovy, TELLU tvořím já (jmenuji se Bohdan) a má žena Lenka. Já si občas kreslím a maluji a Lenka se stará skoro o všechno ostatní, sleduje dění na Fleru, komunikuje s lidmi, vymýšlí kompozice na focení našich obrázků, navrhuje TOP výběry a v neposlední řadě je mou první kritičkou.

Já pocházím z malého města na úpatí Hrubého Jeseníku. Celé dětství jsem spolu se svým bratrem prchal do lesů, kde jsme sbírali hmyz, hlavně brouky, ale nadšeni jsme byli ze všeho, co jsme v přírodě viděli, od kamenů až po květiny nebo různá zvířata. Krásu jsme vnímali v každém tvoru a čím byl zvláštnější, tím se nám zdál hezčí. Domů jsme se vraceli pozdě, špinaví, s hmyzími úlovky v různých krabičkách a spokojení. I když dnes už žiji ve větším městě, dokážu si „přírodu“ najít všude.

Lenka je z malé vesničky, takže k přírodě měla jako dítě ještě blíž než já. Ale život mezi slepicemi a traktory pro ni nebyl ten vysněný, a když se jako malá holka přestěhovala s rodinou do města, věděla naprosto jistě, že patří právě sem. Do přírody se pořád ráda vrací, ale navečer už chce být zase v civilizovaném prostředí. Na rozdíl ode mě jí vždycky vadilo, když se ušpinila a nikdy ji ani nenapadlo nosit v nějakých krabičkách brouky nebo housenky. Zajímá ji design a móda, ale někde hluboko v ní zůstala náklonnost k primitivně živočišnému světu někde na pomezí člověka a zvířete a snad proto jsem jí učaroval právě já.

Jak jste se dostal k tvoření?
Abych řekl pravdu, slovo tvoření ve mně vyvolává buď představu tvořeníčka z různých ranních televizních pořadů nebo naopak uměleckou tvorbu a ani do jedné kategorie nějak nezapadám. Mám pocit, že si prostě spíš kreslím. Začalo to tak, že jsem si jako dítě rád kreslil. Pak přišla puberta, a protože jsem děvčata nemohl zaujmout ani jako sportovec, ani jako hráč na kytaru, ani jako krasavec – a kupodivu na ně nefungovala sbírka brouků a dokonce ani sbírka motýlů... (Zde bych si rád postěžoval na klišé, které mate hlavy mladým entomologům, díky kterému si myslí, že sbírka motýlů otevírá dívčí srdce – je to naprostá blbost.) Tak jsem zkoušel zaujmout kreslením a básničkami. Marně. Takže jsem na kreslení tak trochu zanevřel a vrátil se k němu až v dospělosti, když jsme se ženou vymýšleli, co tak můžeme pověsit v bytě na stěnu.

Věnujete se tvorbě profesionálně? Kolik času jí věnujete?
Profesionálně se kreslení nevěnuji, ráno jdu normálně do práce, kde naslouchám různým lidským příběhům, jen tak si sedím a přemýšlím. Jak jsem se už zmínil, jsem líný, takže mi povolání psychologa přišlo jako dobrá volba a mám svou práci opravdu rád. Po práci přijdu domů a spolu se ženou se věnujeme normálnímu chodu domácnosti. Občas mám ještě chuť jen tak sedět a poslouchat i svou ženu, ale často už na to nemám kapacitu, má hlava spontánně vypíná a pak přichází čas na onu zmíněnou tvorbu. Čas, který jí věnuji, je přímo úměrný času, po který jsem mimo a pro ostatní svět nepoužitelný.

Řekněte nám něco o technice, kterou tvoříte. Proč to u vás vyhrála?
O technice, kterou používám, vám popovídám milerád. Nakreslím si něco tužkou, pak to obtáhnu tuší a občas k tomu přidám akvarelové pastelky. Tato technika to u mne vyhrála, protože na ni stačím. Zkoušel jsem i jiné techniky, ale vychází mi z toho vždycky úplná mazanice.

 

Popište nám typický průběh tvůrčího procesu, který vede ke vzniku nového výrobku.
Základem mé tvorby je naladění se na vnitřní prožitek přírody v sobě. Přírody, která se jako červená nit vine celou mou duší. Pečlivou psychologickou metodou jsem postupně zjistil, že ji nejlépe cítím, když popíjím víno. Při tom si prohlížím různé fotky, až u některé začne něco ve mně rezonovat. Pak už zbývá jen vzít do ruky tužku a začít.
Zjistil jsem, že krom fotek z přírody pravidelně rezonuji také u fotek pěkných žen. A dokonce více než třeba u fotky nějakého kosa například :-). Ale pak jsem také zjistil, že když nakreslím krásnou ženu, nějakým záhadným způsobem při tomto procesu přichází o svou krásu. Mám trochu podezření, že podobně přichází o svou krásu i všichni ti ptáčci či ještěrky, které kreslím, jen je nemáme tolik v oku, abychom to odhalili. A je to tak dobře, protože jinak by se moje obrázky nikomu nelíbily.

Čí názor na vaši tvorbu je pro vás důležitý? Máte někoho takového?
Mohu teď chvíli mluvit jen za půlku T E L L Y? Já osobně mám takového člověka v Lence. Už jsem říkal, že je mým prvním kritikem. Její názor často zasáhne do mé „tvorby“ ještě dříve, než vlastně začne.
Já například povím: „Napadlo mě, že by mohlo být zajímavé nakreslit BLECHU. Na velkém formátu, na A3 třeba, by vypadala fakt zajímavě.“ A už se usmívám, v duchu vidím, jak té bleše kreslím plno těch chlupů, které jí jdou vidět jen při pořádném zvětšení a má duše stoupá k výšinám, které může znát jen umělec zachycující samu podstatu blešinství. A Lenka na to: „Zlato, ty jsi úplně mimo. Blecha možná přijde zajímavá tobě, ale je to hnus a nevím, kdo by chtěl mít něco takového doma na stěně.“ A já se podívám z těch bleších výšin dolů na normální svět a řeknu si – no jo, to je pravda, moc bleších nadšenců asi nebude.
No a samozřejmě mi svůj názor říká i na obrázky, které nakreslím. Většinou se jí líbí. Někdy víc, někdy méně. A co se T E L L Y týče, máme oba právo veta. Takže některé obrázky zůstaly ležet pozapomenuty a je to tak dobře. U jiných občas přemýšlíme, jestli je ukázat i ostatním, ale málokdy se k tomu odhodláme.

Ale nesmím zapomenout na ohlasy nakupujících a přívrženců. Zvláště od některých, které na Fleru sami obdivujeme, nám pochvala hodně zvedne sebevědomí a cítíme pak opravdu radost, že se naše obrázky líbí. Nebo když někdo pošle fotku, na které vidíme naše obrázky u nich doma, to je prostě hodně milé a vždycky nás to pozitivně nakopne.

Doporučte Fler tvůrce, které máte rádi.
Tak těch je hodně. Zkusíme se omezit na ty, kteří jsou nám nejmilejší, ale už teď je mi jasné, že si pak budeme říkat, že jsme na spoustu dalších zapomněli. Vlastně je tohle naprosto šílená otázka. Takže zkusím napsat aspoň některé z těch, které máme tady na Fleru rádi, a které všem vřele doporučujeme. Máme moc rádi hravé hrníčky a talířky od Ellastration, šperky s kouzlem – ty FAKTICKY, fortelnou práci a šmrnc RED BOX, rozverný svět by Kristina, porcelánovou nádheru sarkas, betonový svět JudyKulleArt, něžnou krásu Petry Svobodové, něžné pábení Amato, mistry recyklace Na vlastní triko a v neposlední řadě luxusní „macramé“ Marcely Douškové. A taky Monamy a byRadka! Všem, na které jsme zapomněli, se omlouváme.

Kdybyste měl upozornit na jeden svůj výrobek z Fleru, který by to byl a proč?
Já to mám klasicky tak, že se mi líbí nejvíc zrovna ten, který mám rozkreslený. Asi proto, že ho v duchu vidím takový, jaký bych ho chtěl mít. Ale když bych uvažoval, ke kterému máme nějaký zvláštní vztah, tak jsou to naše dvě vážky. Při rekonstrukci bytu jsme uvažovali, co si pověsit na zeď. Lenka v tom měla jasno. Přála si dvě vážky. Ovšem žádné z těch, které viděla k prodeji, nesplňovaly její představy. Navrhl jsem, že její přání splním sám. Pamatuji si, že to bylo trochu vychloubačné a když řekla, že to bude fajn, trochu jsem se toho zalekl. Ale znáte muže, jsou tak trochu ješitní (to vám potvrdí i psycholog), a tak jsem to musel alespoň zkusit. Zabralo mi to tenkrát asi tři měsíce, kdy jsem porůznu kreslil všechny detaily. Chytly mě z toho i plotýnky, protože nemáme žádný ateliér, dokonce ani vhodný stůl, u kterého by se mi dobře kreslilo. Já většinou sedím nebo třeba i klečím u stolu v obývacím pokoji, usrkávám víno, poslouchám písničky, kreslím a všelijak se u toho kroutím. No, a když jsem vážky konečně dokončil a dali jsme je na zeď, řeklo nám pár lidí, že se jim líbí. Tak jsme je zkusili nabídnout na Fleru. Takže právě těmihle obrázky to celé začalo.

Používáte své výrobky, nebo jste kovářova kobyla?
Jo jo, doma na svoje obrázky pravidelně narážím. To máte tak, Lenka mě má prostě ráda. A z nějakého důvodu si myslí, že když moje obrázky zakomponuje do našeho bytu, ukáže mi tím, čeho všeho je kvůli mně schopna. Je to od ní milé.

Čemu se rádi věnujete ve volném čase, když netvoříte?
To jste mě dostala, protože tomu „tvoření“ se věnuji právě ve volném čase. Ale je pravda, že nás baví i jiné věci. Já třeba rád jím. Lenka zase ráda čte. A společně máme rádi výlety, ať už do měst nebo do přírody. Vlastně by toho bylo víc, co nás baví. Třeba se někdy celkem rádi věnujeme našim dětem. Ani nevím přesně proč, ale máme pro ně prostě slabost.

Jak vypadá váš ideální den?
Teď mě napadlo. Tyhle otázky se nějak bodují, nebo mají třeba vliv na oblíbenost u Fler týmu?
Náš ideální den je takový, že ráno, jen co se probudíme, zapneme počítač a podíváme se na Fler, jaké tam přes noc přibyly novinky. Ohodnotíme TOP výběr, projdeme nováčky a pak se hned pustíme do tvoření. Já kreslím, Lenka fotí. Milujeme, když jsme jako dvě pilné včeličky.

Průběžně ale samozřejmě stále sledujeme, co je na Fleru nového. Potom vystavíme nějakou novinku a nedočkavě pozorujeme, jestli se lidem líbí. No a jako taková třešnička na dortu u ideálního dne je to, když nám stoupne Fler rank.
Doufám, že tohle si čte i majitel Fleru. :-)

Jaké máte pracovní plány pro příští rok?
Příští rok? Já bych rád nakreslil nějaký pěkný obrázek. Něco, co by lidi opravdu chytlo u srdce. Třeba… BLECHU! Ale s hodně detaily a na větším formátu, na A3 třeba.