Ráda brouzdám po Fleru a prohlížím si nové výrobky, i když zrovna nic nepotřebuji. Protože jsem tvořivý a hloubavý člověk, často při pohledu na fotky zboží přemýšlím, jak asi bylo vyrobeno. Máte to také tak? Přemýšlíte, kolik práce a péče je za každým výrobkem? Pak je tento článek klubu Nestejní právě pro vás. Nemůžeme vám popsat tvůrčí proces od začátku až do konce - to bychom tu byli až do Vánoc. Raději zkusíme vyjádřit, jak výrobek vznikal, pomocí fotek. Takto nám můžete doslova nahlédnout pod ruce. Anketu se soutěžními fotkami najdete na konci článku.
Nejvíc mě baví ten čas, kdy postupně podivný chuchvalec rouna začíná dostávat tvar zvířátka. Přidávám rouno, zaplsťuji a je si to stále podobnější a já začínám mít pocit, že se mi to (možná) daří. Zvířátko v mé představě začíná mít duši. Nejraději plstím večer, když je klid, a k tomu poslech nějaké detektivky třeba. Sedím na pohovce a pes mi spí u nohou....
Všechny mé výrobky vznikají z hranolku 5 mm x 5 mm a plechu o síle 1 mm. Tento materiál jsem schopna transformovat třeba do ručně vyráběného řetízku, jemného filigránu i masivního náramku. Ráda vdechuji materiálu život a snažím se do svých výrobků vložit alespoň náznak svojí energie, síly a pocitů. Baví mě komunikovat se zákazníky, dělit se s nimi o jejich radosti, trápení i sny.
Výroba šperků mě baví celá - od sběru a sušení rostlin až k odesílání balíčků. Většina šperků je z více vrstev a každou nechávám pár dní tuhnout. Po dlouhém čekání je asi nejlepší moment překvapení při vylupování ztuhlých tvarů z forem. Některé květiny mění barvu, jiné se pohnou. Nikdy dopředu nedokážu přesně odhadnout, jak bude výsledná barevná kombinace vypadat.
Nejvíc mě asi baví kombinovat výšivku s šitím, poslouchat u toho hudbu nebo se dívat na nějaký film (zpravidla nějakou romantiku nebo detektivku) a na chvíli utéct od reality do světa látek, krajek, knoflíčků, kombinací barev a vzorů, kde na mě dýchne bezpečí a klid.
Moc ráda vybírám strukturu a barvu podkladové látky, potom kombinaci a vrstvení jednotlivých odstínů rouna. Samotnou mě překvapuje, co mi pod rukama vzniká. Baví mě vymýšlet, jak následovným quiltováním a ruční výšivkou dotvořit motiv tak, abych byla s výsledkem spokojená. Celý ten proces mě velmi uklidňuje a dává mi radost. A těší mě, když potom přechází tato radost i k mým zákazníkům.
Tolik je toho v příběhu šperku. Kde začít? U inspirace? Naladění se na zákaznici, komunikace s ní? Nebo snad samotný proces výroby? Možná to dobrodružství, když šperk vzniká. Můj pověstný sešitek a tužka v kabelce, u postele, kdekoliv. Inspirace si holt nevybírá a chodívá nečekaně. Nebo chvíle, kdy si něco vysním a pak přijde technické provedení. Někdy řeším, jak na to, něco se nedaří. To pak občas přichází nádherné odpoledne u mého mistra v dílně. Můžu se ještě učit mnohé. Pak jsou tu taky chvíle pro focení šperku, tam je mi taky náramně. Nevím, co vybrat. Kterou fázi výroby šperku zdůraznit a označit jako tu nej… oblíbenější? Vše do sebe zapadá a já cítím, že jsem správně. Jak už jsem někde psala - někdo tomu říká Dharma… a já jen potichu šeptám… děkuji...
K řezbářství mě přivedla určitě láska ke dřevu, ta jeho vůně při opracovávání... Dřevo ovocných stromů hned připomene vůni a chuť daného ovoce (mňam).
Už tvorba sama je mojí oblíbenou částí. Je to čas, který mohu strávit v klidu a sama a ještě z toho vznikne něco krásného! Pokud bych měla vybrat nějakou konkrétní část výrobního procesu, jsou to vlastně vždy dokončovací práce. Po všem tom sbírání, sušení a odlévání... přijde ten okamžik, kdy budoucí šperk vytáhnu z formy a poprvé vidím. Po všem nekonečném broušení přichází leštění a šperk ukáže celou svou krásu!
A po vrtání a kompletaci konečně držím hotovy produkt... a často se nemohu vynadívat :)
Nejvíc mne baví asi úplný začátek - hledání námětu pro nažehlovanou grafiku, kterou své šité výrobky zdobím. Listuji atlasy rostlin a zvířat, při procházkách a rodinných výletech se snažím mít oči otevřené, čekám, co mne kde zaujme. Pokud už mám nápad, baví mne jeho kresebné rozvíjení, toulání fantazií, hledání správného ztvárnění. Každá přípravná kresba je pro mne zdrojem nějakého nového poznání. Mezitím šiji výrobek, který pak nažehlovačkami ozdobím. Šití je pro mne relaxace, těší mne, jak se můj volný čas proměňuje v něco hmatatelného.
Při práci je skvělý ten okamžik, kdy překlenu porodní útrapy vznikání a jsem takzvaně "za tím", tedy "z nejhoršího venku".
To, když se vznikání "zasekne" a nejde s tím hnout a já to nevzdám a jdu dál a překonám to. To je krásnej pocit.
Na tvorbě mě nejvíc baví vlastně celý proces výroby. Často se jen prohrabuji kameny a najednou mne některý inspiruje, vezmu dráty, kleště, a když se zadaří, vznikne něco krásného. Líbí se mi ta proměna z pár kousků drátu a kamínku na jemný propracovaný šperk. A asi úplně nejvíc mě baví omotávání kostry tenkým drátkem, je to pro mne relaxační a uklidňující proces.
Roztavené sklo mě fascinovalo odjakživa, a když jsem si před lety mohla vyzkoušet roztavit sklo nad kahanem, byla jsem lapena. A teď po devíti letech stále usedám ke kahanu s radostí a nadšením a druhý den vytahuji vinutky z chladicí pece se zatajeným dechem. Nejraději tvořím vinutky podle svých představ, podle své nálady.
Nejvíc mě baví volná tvorba, kdy se ponořím do procesu, který je zdrojem mé radosti z mé práce šperkařky. Je to stav mysli, kdy cítím naprostou radost z bytí. Kdy se ponořím do tvorby a ta mi jde úplně sama od sebe od ruky. Tvořím a vím, že za to, co tvořím, se mohu stoprocentně zaručit.
Miluji ten proces, kdy se obyčejná tyčinka nejdříve mění v "živou" hmotu, co teče jako med, a postupně se stává něčím novým, třeba právě složitým květem, bobulkou nebo abstraktní vinutkou, kde se nechávám vést tím, jak sklo v ohni reaguje, jaká v něm vzniká kresba nebo dokonce mikrosvět uvnitř vinutky.
To, jak se sklo mění z pevné křehké průhledné hmoty na zářivě tekutou mě přitahovalo už v dětství a vypadá to, že mě to jen tak nepřejde, zvlášť pokud pracuju večer v potemnělé dílně, světelná hra žhavého skla v plameni je pro mě pořád fascinující.
Na tvorbě mě nejvíc baví to, jak mám celý proces od návrhu po focení absolutně pod svojí kontrolou. V zaměstnání jsem členem týmu, kde vše stojí na kooperaci. Takže při šití (nejen) náušnic jsem jen a jen sama za sebe a užívám si každou fázi, kterou šperk prochází.
A tady jsou soutěžní fotky.
Kdo zvládl nejlépe ukázat, jakou technikou pracuje?
Na vaše rozhodnutí se budeme těšit do 14. září.
K dispozici máte celkem 4 hlasy, které mají všechny stejnou váhu.
#fler-anketa:4660#
A co nás čeká příště? Podíváme se, jak vypadá podzim "na houby".
Pokud se vám naše soutěže líbí a rádi byste se zapojili, zkuste zaklepat na naše pomyslná klubová vrátka. Uvolnilo se nám pár míst. ;)
