Kabelky, peněženky, taštičky, mincovníky, kapesníkovníky… Podobných praktických drobností najdete v obchůdku wilde spoustu. Šikovná švadlenka Anička poodhaluje svůj rodinný i tvůrčí příběh a láká do romantického světa pohádek a filmů pro pamětníky, ze kterých jako by některé její výrobky vypadly.

Řekněte nám něco o sobě. Jaká byla vaše cesta k tvoření?
Moje jméno je Anička, Anna mi snad nikdo ani neříká. :o) Spolu s manželem a našimi čtyřmi dětmi bydlíme v rodinném domku v malém městečku na břehu řeky Sázavy. Moje stručná charakteristika by asi byla „nevyléčitelný romantik“. :o)

 
 

 
 

K tvoření jsem se dostala hned jako malé dítě. Už někdy v šesti letech jsem vyšila díky mojí mamince svůj první ubrus. Můj tatínek má také lví podíl na kvalitě mých ručních prací. Je precizní, a navíc strojař :o) (strojaři prominou a pochopí). Moje první pokusy mě nutil vypárat s tím, že to zvládnu vyšít líp. Já to odmítla, tak mi to vypáral sám. A měl pravdu. Tehdy jako dítěti mi to přišlo strašně líto, byla to tvrdá škola, obrečela jsem to, ale časem jsem ho pochopila. Vyžadoval a vyžaduje od všech i od sebe maximum.
Pak přišly další techniky: háčkování, pletení, paličkování, drhání a jiné. Bavilo mě všechno, ale nejvíc jsem tíhla k vyšívání. K šití jsem se dostala až na mateřské dovolené, když se nám po třech klucích narodila naše dcerka.



Jakou technikou nejraději tvoříte? Proč to u vás vyhrála?
Nejraději mám šití (nejen strojové, ale i ruční) a vyšívání. A proč u mě vyhrálo? Myslím, že to mám v genech. Moje babička z tatínkovy strany byla švadlena, její tatínek byl krejčí, v příbuzenstvu umějí šít skoro všichni včetně mého tatínka. A jak říká moje teta: „Geny neumlátíš.“ Navíc teď moje maminka při pátrání po svých předcích zjistila, že to šití mám i z její strany, že tam v rodě byli také krejčí, tak za to asi opravdu můžou ty geny. :o)



Kde čerpáte inspiraci? Vyrábíte ráda na zakázku?
Na zakázku vyrábím ráda, pokud mi alespoň částečně nechají zákaznice volnou ruku. :o)
A inspiraci? Tu čerpám všude kolem sebe. Miluju květiny, přírodu, obilné pole plné zlatých klasů, mraky na obloze, kapičky rosy třpytící se na trávě, ptačí zpěv, stromy pokryté mechem, květy kopřiv v záři zapadajícího slunce, jarní přepršky, ale i podzimní mlhy… A někdy stačí i úryvek básně, písně. Také se mi stane, že uklízím látky a zrovna se mi povede dát vedle sebe ty dvě, které k sobě prostě patří.

Kdy a kde se vám tvoří nejlíp?
Nejlépe se mi tvoří v noci, když děti spí a je klid. Mám u šití ráda puštěnou hudbu nebo jako kulisu nějaký film (zpravidla černobílý pro pamětníky, ty umím nazpaměť) a když šiju v ruce nebo vyšívám, tak si k tomu pustím nějakou romantiku, detektivku nebo se ztrácím ve světě pohádek.

Popište moment, kdy jste si uvědomila, že vaše tvorba už není "jen" koníček.
Ještě pořád si to asi plně neuvědomuju, protože dělám prostě jen to, co mě baví. :o)



Co vám na vaší tvůrčí cestě nejvíce pomohlo?
Na začátku mi pomohla Bellet, její časopisy, kurzy i rady. Šít na mašině jsem totiž vůbec neuměla. Babička o mně tvrdila, že já se to nikdy nenaučím, že „k tomu nejsem“. A pak se divila, jak jsem se v šití postupně posouvala dopředu. Když jsme tam přišli na návštěvu a dcera měla sukýnku ode mě, tak babička nejprve otočila sukýnku na rub a zkoumala začištění a rozžehlení švů. Bylo to v pořádku, tak byla spokojená, že je to „čistá práce“.



  

Na který svůj výrobek jste nejvíce pyšná a proč?
Největší radost mám pokaždé, když dokončím nějakou deku, ale ty neprodávám. Je v nich tolik času a práce, že ty nechávám jen pro rodinu. Je nás hodně, takže je užijeme. :o) Pokud by to měl být některý z výrobků na Fleru, asi by to byly kuchyňské maxi chňapky, které sahají až po lokty. Dávám do nich speciální výztuhu, která se používá i při šití hasičských obleků a je to navíc velmi praktická věc, protože si člověk při vyndávání věcí z trouby nepopálí předloktí. :o) 


Když se ohlédnete zpátky za svojí kariérou, udělala byste něco jinak?
Myslím, že bych se asi naučila lépe fotit. V tom vidím svou slabší stránku, to mi pořád dělá problémy. :o)



Do kterých Fler obchůdků chodíte potěšit oko?
Tak teď to bude náročné. Pohybuju se na Fleru už dlouho, mám tu řadu známých a přátel. Tajně doufám, že se neurazí ti, které nebudu výslovně jmenovat, i když by si to zasloužili. V první řadě je to Amélka – spoustu jejích kreseb používám s jejím svolením i na svých výrobcích. Nesmím zapomenout zmínit klub Nestejní a Růžový panter znovu na stopě, kde je spoustu šikovných tvůrců a já pravidelně ke všem z nich nakukuju. Vlastním poměrně velké množství krásných plstěných broží od Šárky (pandass) a perfektní náušnice s vltavíny od Eva Pitrunová, na které nedám dopustit. Také sleduju kamarádku Leonku (leavlc), Marušku (Tři štychy), krásné deky šije Míla (Jolie.Jolie) a najdete u ní i spoustu bezvadně zpracovaných návodů. Obdivuju výšivky Ivany Hrnčiříkové, mašličkové umění Jarušky (jari.ticha), drátované drobnosti od Hanky (Metudka), háčkované šátky od Ivanky (Ivabed), keramiku od rozrazil rezekvítek, malované brože od iva korčáková a tak bych mohla pokračovat dál a dál. Úplně nejlepší ale bude, když nakouknete do mých Oblíbených – a že je jich tam dost a dost. :o)


Jak nejraději trávíte čas, když zrovna netvoříte?
Když netvořím, ráda se starám o svoje blízké, především o manžela a děti, kteří byli, jsou a vždycky budou na prvním místě ještě před šitím. :o)
Když mám čas pro sebe, moc ráda čtu, od malička miluju knížky. Kromě klasické literatury mám ráda detektivky, špionážní romány (nedá mi to a musím vřele doporučit "Čas mezi šitím") a nepohrdnu ani poezií. A také nesmím zapomenout zmínit duchovní literaturu. Další mojí zálibou je pečení, to mě hodně baví a z toho jsou nadšené i děti, a nejen ty naše. Často k nám vodí své kamarády a ti dobře vědí, že se tu vždycky najde něco na zub. :o)

Teď v létě trávím dost času na zahradě mezi mými milovanými květinami a záhony, ze kterých zpravidla něco odnáším domů na zavaření či zamražení. Také mě baví toulat se přírodou, v létě chodit na borůvky, na podzim chodit do lesa na houby, sledovat všechnu tu nádheru kolem. Moc ráda navštěvuju hrady, zámky, galerie, kostely a kláštery, kde se nechám poučit o historii a potěším oko díly starých mistrů. Mým oblíbeným architektem je Santini, jeho stavby jsou propojením duchovní roviny s hmotným světem.

Kde se ve své tvůrčí dráze vidíte za rok a kde za deset let?
Za rok? Za deset let? To je strašně dlouhá doba. Snažím se užít si každý den, radovat se z drobností, které mě každodenně potkávají, a raději dlouhodobě neplánuju. Každý den je dar, který dostáváme shůry, a záleží jen na nás, co s ním uděláme a čím ho naplníme. A znáte to: když chcete Pána Boha rozesmát, seznamte ho se svými plány. :o)



Jakou radu byste dala začínajícím prodejcům na Fleru?
Určitě je důležité dělat všechno poctivě, ale hlavně s láskou a pokorou k řemeslu.