Fler na tři dny mohutně zrůžověl. Růžová "mínus patnáctka" na spoustě zdejšího zboží znamená, že stejně, jako naši zákazníci nám, i my se snažíme do nových dnů přinášet radost jim. A proto se i dnes můžeme všichni obdarovat a udělat si vzájemně radost za příjemnější ceny :)

Do kampaně se tentokrát zapojila i řada známých značek a osobností, které se jinak podobných aktivit neúčastní. Máte tedy výraznou šanci ulovit si výjimečný kousek, na který byste si jindy netroufli. Někteří tvůrci z kampaně se s námi navíc podělili o zajímavé momenty své tvorby a života v posledních měsících.

Užijte si čtení i lov jedinečných výrobků! :)

 

LENKA BLAZA

     

Začátek roku 2020 byl pro mě pomalý a odpočinkový. V této době si ponechávám menší přestávku po předvánočním pracovním shonu a taky klid na nadechnutí, rekapitulaci a plánování. Absolvovala jsem celodenní kurz galvanoplastiky.
V únoru jsem byla dost radikálně vyřazena z provozu ze zdravotních důvodů, takže jsem musela pokračovat v odpočívání a pak přišel březen. Nouzový stav a strach, co bude dál. Nakoupila jsem nové vybavení své alchymické laboratoře na kouzlení zvané galvanoplastika a využila jsem to mezičasí ke zdokonalování.
Přeměna skutečné přírody ve šperk mě opravdu velmi nadchla a začala bavit! Také ohlasy mých zákazníků na novou tvorbu byly velmi pozitivní! Kreativní nadšení z cínování mě postupně trochu opouští. Ale říkám si, proč ne? Změna je osvěžení.
V životě máme jedinou jistotu: Nic není jisté a všechno se neustále mění. ♥

 

VALEVSKA

     

Na první koronáč víkend jsem měla naplánovanou opulentní oslavu. Prázdné ulice, silnice, autobusy... hosté nikde. Hozená rukavička pro nás introverty.
Život se otočil naruby s pobytem na venkově. Jsou z nás teď vidláci. Vyzkoušela jsem barvit textil čistě z toho, co jsem našla na zahradě, příjemná epizoda. Příroda je šéf a já jsem podrždrát.
S radostí se vracím k profi pigmentům.
A co na tom všem bylo zvláštní? Ten pocit užitečnosti ve spojení s šitím roušek. A zpětná vazba od zákazníků. Je jako motor v meďourech, potom můžete jet dlouho na setrvačnost. Já mám naštěstí katalogové zákazníky. Díky :)

 

Pavla Zimmermannová

     

Korona-dobu vnímám částečně pozitivně v tom smyslu, že zastavení se už bylo nutné. Dala mi čas se nejen zastavit, ale i zamyslet nad mnoha věcmi a hodnotami.
Obavy "o přežití" se mísily s úlevou z nabytého časoprostoru z vynucené pauzy. Prodeje TEABAGu se téměř zastavily, ale těch pár uskutečněných nákupů bylo nesmírně milých a moc si všech vážím. Nicméně jsem díky tomu letos zvládla zavnímat příchod jara, osít zahradu, užívala jsem si své nejbližší, začala péct domácí chléb z kvásku a připravovat domácí jogurty a sýry z mléka z farmy.
Prostor jsem využila i k vymýšlení nových produktů, takže brzy se už objeví nový typ tašky přeměnitelné na batoh a také malé batůžky vycházející z nejmenšího TEABAGu. Se čtyřmi dalšími designérkami a výtvarnicemi teď navíc chystáme jedno překvapení a mně se konečně plní sen...
Všem přeji hlavně pevné zdraví :-).

 

jitnem

     

Pro mě nastalo přibrzdění života a vůbec mi to nevadilo. Ze začátku jsem se zaradovala, jak dodělám všechny resty, ale kdepak... Na to byla karanténa krátká. Kdyby to nebyla pro spoustu jiných taková komplikace, karanténovala bych klidně až do podzimu :-)) Chyběly mi ale kontakty s přáteli. Online to přeci jen není ono.
Podařilo se mi ovšem dokončit ilustrace do učebnice hudby pro malé děti ("Planeta Hudba" se to jmenuje), u kterých už hořel termín. A pak ještě jedny do pohádkové knížky, která má vyjít na podzim. Také pár šperků na objednávku, které jsem před tím odkládala.
A ve finále mi to období také pomohlo posunout se více ke slow stylu. Bylo to jaksi jednoduché vyhnout se prodejním řetězcům... A je pořád, protože s náhubkem mě to nebaví...

 

LucieVV

     

Z koronavirového období jsem si odnesla zvláštní zjištění, které jsem nedávno shrnula v blogu. Zjednodušeně řečeno, začalo to neuchopitelností neohraničeného množství času a skončilo experimentováním s technikou akvarelového monotypu. Ta mě - asi i spolu s celkovou atmosférou onoho období - dovedla k úplně jinému výrazu a projevu než obvykle.
Překvapilo a potěšilo mě, kolik lidí na Karanténní monotypy zareagovalo a souznělo s nimi.
A potvrdilo se mi, že i v době tak podivné má umění smysl nejen jako terapie pro tvůrce samotného... :)

 

Fi.Ji

     

Povánoční pracovní režim bývá obvykle v poklidnějším tempu a díky koronavirovým opatřením se toto období o dost prodloužilo. Vzhledem k tomu, že jsme pětičlenná rodina, rozdělili jsme si dny na pracovní, rodinné a odpočívací.
Začali jsme se více věnovat propagaci značky, protože nám náhle zbýval čas. Upravovali jsme fotky, natáčeli krátká videa samotného výrobního procesu našich produktů... Ale také jsme jako většina lidí šili roušky pro nás, rodinu a přátele – to byla velká premiéra.
Na začátku května jsme domluvili spolupráci s naší kamarádkou a začali jsme vyrábět náramky s vlastními texty i na přání.
Věřím, že zákazníci nezapomenou nakupovat české výrobky a budou podporovat kvalitní produkty i nadále. Děkujeme za to.

 

Klara Blahova

     

To období bylo pro mne, jako pro tvůrce, vyloženě netvůrčí. Utichly objednávky, přestaly se rojit nápady v hlavě a vše se točilo jen kolem rodiny, dětí, školy, vaření. Dostavil se strach z budoucnosti, z nemoci, z toho, zda se někdy tvůrčí elán navrátí, co bude dál.
A jak se vše najednou zastavilo, začalo se pomalu rozjíždět. Potěšil mě nový Fler, radost dělaly zprávy zákaznic, že se těší, až tato doba přejde a začneme vymýšlet nové modely. Potěšila mě má milá zákaznice Janinka, která u mne pravidelně utrácí roční bonusy, že i v té nejistotě si přišla koupit nové šaty a pomáhala mi překlenout těžké chvíle, když mi v době karantény zemřel tatínek. A nejen ona. Těšily mě děti, že se věčně už nehádaly a i ti zatvrzelí odpůrci rajské ji po třech měsících dennodenního vymýšlení jídelníčku koncem května s úsměvem dlabali.
Vše, co se v té koronavirové době událo, mě naučilo vážit si opravdu každého dne, být pokorná, zastavit se, zpomalit, myslet i na sebe, myslet na všechny kolem sebe. Ne, že by mi tyto vlastnosti předtím chyběly, ale díky všemu, co vše se stalo, jsem si daleko více uvědomila, jak je strašně pro život důležité nebrat vše automaticky...

 

ellka

     

Začátek roku byl pro mě zastavením a přemýšlením. Zakázky jsem neměla téměř žádné. To mi nakonec ani nevadilo, protože jsem veškerý čas mohla věnovat svojí dceři. Více jsme se sblížily, když jsme spolu dělaly úkoly do školy, více jsme si povídaly.
Tvorbu šperků miluji a během karantény jsem měla čas přemýšlet, kam bych se chtěla posunout, co nového bych chtěla lidem nabídnout. Nápad už mám, tak věřím, že se mi ho podaří brzy zrealizovat.
Přeji všem hodně zdraví a sil, a věřím, že to všichni spolu zvládneme.

 

Orofärnë design

     

Koronavirové časy pro mne byly velmi náročné. V mimoflerovém životě jsem povoláním sociální pracovnice při Charitě v Uničově. A pondělí 16. března si budu pamatovat až do smrti...
Ráno jsme se všichni probudili do úplně jiného světa a všechny dosavadní starosti vzaly za své. Zpráva o uzavření oblasti v okolí Uničova a Litovle mne zastihla během cesty do práce. Do té doby jsem si lámala hlavu s probíhající rekonstrukcí našeho domu a taky s výběrem míst pro nafocení nové kolekce svatebních šatů... Náhle všechno, co se týče dílny, muselo jít stranou. V první linii spolu s kolegy z Charity Uničov jsme se starali o seniory, lidi s postižením, ale i ty ve vážné sociální situaci. Celá oblast byla úplně uzavřená, paralyzovaná, prázdná a všude se vznášela zvláštní atmosféra... projíždějící policejní, hasičská a vojenská auta střídaly i odběrové sanitky...
A tak každý den po návratu z této práce jsem sedla k šicímu stroji a šila roušky, protože těch bylo v uzavřených oblastech nedostatek. Protože nebylo moc prostoru a času na tvorbu, mohla jsem se věnovat pouze něčemu, co se dalo vždy i rychle odložit. Vyšívací kruh. Abych si připomněla začínající jaro, které se všude kolem probouzelo, ale málokdo jej mohl v této době vnímat, pustila jsem se konečně do vyšívání halenky pro sebe. Po několika letech jsem se opravdu pustila do výšivky pro sebe... neuvěřitelné... A tak už se těším, až tento majstrštyk vynosím v plné parádě.

 

sarkas

     

V lednu jsem cítila takové zvláštní ticho před bouří. Tušila jsem, že tenhle rok bude ve znamení velkých změn. Byla jsem plná elánu a plánovala, že vyjedu i na prodejní akce a výstavy. Pak přišla pandemie a předčila všechny představy o změně ve světě, společnosti atd. Musela jsem také změnit své plány, co se týče výstav a akcí.
V samotné práci a tvorbě se u mě ale vlastně nic nezměnilo. Jsem keramička a vyrábím porcelán ve svém malém ateliéru. Jsem zvyklá zavřít se tam o samotě na dny, týdny, měsíce. V klidu si tvořit a nikam nemuset, je totiž tajný sen nás introvertů :).
Prodávám převážně online a moc si vážím každé objednávky. Musím říct, že mě podrželi moji věrní zákazníci. Dostala jsem spoustu krásných podporujících zpráv. Překvapilo a potěšilo mě, že jsem v tu dobu prodala i svůj první porcelánový obraz, že navzdory těžké době si lidé dokážou dělat radost a podporovat umělce a řemeslníky.
Vnímala jsem také pozitivně, že jsem měla víc času jen na sebe. Změnil se mi díky tomu úhel pohledu na některé věci jak v osobním životě, tak co se týče dalšího profesního směřování. Ten pomalý svět mi vyhovoval tak nějak víc :), ale jsem ráda, že se už všechno vrací do normálu.

 

LÁSKA

     

Začátek roku byl ve snaze realizace novinek, které jsem připravovala již loni. Jako všechny, i mne zaskočila v představách dnů příštích skutečnost, že vše bude a je jinak. Tato nejistota vymizela zcela zapojením dílny do šití roušek pro potřebné a byla to čirá radost z nezištné pomoci. Byla to priorita a moje vlastní tvorba mohla klidně počkat...
Velikým překvapením byla v tu dobu odezva od zákazníků, kteří mne oslovovali s objednávkami, ale s tím, že počkají na příznivější dobu. Cítila jsem obrovské semknutí. Lidské DOBRO, touhu pomoci. Za to jsem nesmírně vděčná a za to upřímně z celého srdce děkuji.
A jak změnila tato doba náš život a život v dílně? Ano, dost podstatně. Po začáteční vypjatější atmosféře jsme paradoxně pracovní útlum přivítali, čas využili na dokončení restů a činností, které se z nedostatku času odkládaly. Zastavení přineslo i čas na přemýšlení, na úvahy o smyslu tvorby, zodpovědnosti a ohleduplnosti ke zdrojům i k přírodě, která i když tady vždy byla, teď vyvstala jako prvotně důležitá.
Jednoduše - smysl má tvořit jenom s LÁSKOU.

 

3 kavky

     

Z domova pracuju už třináct let, ale koronavirus byl teda mazec. Zahltila mě zejména ta "domácí škola", ale spíše to byl nekonečný proud úkolů, z velké části pro rodiče. Úplně zmizel čas, co mám sama pro sebe. Takže nejvíce nedostatkovým zbožím se pro mě stala samota.
Šití je moje životní vášeň, ale vydělávám si relativně serióznější prací. V té jsem si musela vzít volno, ale stejnak jsem času měla děsně málo. Sledovala jsem jen v úžasu, kdo všechno začal péct kváskový chleba - já jsem po mnoha letech musela přestat. Jelikož mi státní peníze nepřišly (teď dorazil březen), velmi mi pomohl Fler. Tady to kupodivu fungovalo tak nějak normálně. :)

 

maatja.beads

     

Začátek každého nového roku mě vždycky nabije novou energií, inspirací, motivací, je to jak přílivová vlna. A letos zas. Jenže pak najednou stopka, přišlo období temna, doslova. Opatření, roušky, učení dětí doma, strach o své blízké, minimum prodejů, nejistota, co bude dál..
Skoro měsíc jsem nemohla nic tvořit, nebyla energie, čas a ani motivace. Myslím, že hodně z nás si hráblo až na dno svých rezerv, ať už jakýchkoli. Až když se všechno trochu usadilo, vzala jsem zase jehlu, nit a korálky do ruky. A i díky některým mým milým zákaznicím, které mne podpořily, jsem to nevzdala. Uvědomila jsem si tím víc, že ta radost z tvoření je pro mě strašně důležitá a otiskuje se v tom, co dělám. Moc si vážím toho, že můžu tvořit.
A radost mých zákaznic je pak úplně nejvíc! Myslím, že teď přichází období úlevy a naděje, kdy se všichni do práce pustí s ještě větší radostí, a to ocení hlavně zákazníci, protože ta energie vložená bude znát..
Tak hodně zdraví všem a ať se vám daří! ♥

 

Mona Lisa 

     

Začátek roku byl pro mě velmi zajímavý, plný nové energie a nových projektů, kterým jsem se chtěla věnovat. Vše šlo až neuvěřitelně lehce a hladce. Ze dne na den jsme se ale všichni ocitli v situaci, kterou jsme nezažili. "Hodilo" mě to vlastně na samý začátek.
Korona mi dala hodně. Maximum času jsem trávila v lese, v přírodě. Měla jsem čas se věnovat sobě, svým myšlenkám. Začala jsem se více věnovat tomu, jak nově a jinak uchopit výrobu, prezentaci, práci. Jak jinak fotit výrobky. Jakou přidanou hodnotu jim dát, která by potěšila zákazníky. Čemu se věnovat, co vynechat.
Jelikož bylo tvoření od začátku založené na vnímání energií stromů a na práci s ní, začala jsem s tím vším ještě více pracovat. Vlastně jsem se oklikou vrátila ke svému začátku. K začátku práce se dřevem.

 

mago

     

Jsem neléčený workoholik :) Vím, lépe by asi znělo milovník práce, tak tedy milovník práce. Mám ráda jakoukoliv činnost, a to včetně uklízení, mytí podlahy a divte se - i žehlení. Činnost pro mne není nutnost, je to nutkání, prostě dám se do toho a je to... asi nějaké hormony nebo doping či co :))) Miluji ty vzácné dny, kdy ráno vstanu, udělám ze sebe to, na co se dá koukat, společně se nasnídáme, odepíšu na všechny zprávy od zákazníků, uvařím oběd, všichni se společně naobědváme a po obědě odcházím do dílny, kde mohu nerušeně až do večera točit, modelovat, glazovat... Celé mě to pohltí a co se děje kolem, se ke mně moc nedostává. Večer si opět společně posedíme, povečeříme na naší milované zahradě. Žijeme spolu ve svém mikrosvětě. Vše běží přirozeně a pomalu.
Tohoto ideálu jsme si v minulých letech užívali bohužel pouze o víkendu a o prázdninách. A teď přišla karanténa, hurá! :)))) Vše, co nemám ráda a zdržuje mě (chození po úřadech, fronty na poštách a v obchodech, dlouhé cestování autobusem...) bylo tabu. Paráda! Byli jsme všichni doma spolu a čas běžel svým přirozeným tempem.
S příchodem karantény jako by se celá společnost sblížila, odložila zbytečnosti, uskrovnila se a stáhla do svých mikrosvětů. Měla jsem pocit, jako by se svět vracel tam, kde se nepřirozeně ve své zběsilé jízdě vykolejil. I přes ten strach z neznámého nebezpečí a nebo právě pro něj jsme si začali vážit toho, co nám skýtá naše nejbližší okolí, naši nejbližší lidé, toho, co sami umíme vyrobit, vypěstovat, uvařit, upéct...
A navíc naučil nás tomu, co tak rychle mizí z naší každodennosti. Pokoře, vděku a skromnosti.

 

ledova2014

     

Karanténní období mi i přes monotónnost výroby roušek přineslo spousty nových nápadů. Nenápadně a zlehounka jsem ve svém světě barev dala zelenou barvám přírodním a v touze po užitečnosti mých výrobků vznikla myšlenka výroby kompletních jídelních sestav.
Navzdory časovému presu mne v této době také zcela pohltila kombinace různých materiálů s následným zakomponováním výšivek a pár projektů je již na světě.
Je pro mne velkou záhadou, že i v době tak nevlídné k jakékoliv kreativitě vznikají snad i prima nápady.
Aneb jak říká moje maminka: "Všechno špatné je pro něco dobré."

 

smu

     

Příchod karantény mě celkem paralyzoval, co se týká tvorby. Museli jsme odpískat chystanou prodejní výstavu místních tvůrců "Velikonoce v Jiráskově rodném domku". Neměla jsem na nějaké větší projekty čas, ani sílu. Doma mi najednou "přistály" dvě školou povinné děti, sice už větší, ale vyžadující jídlo a taky nějakou tu rodičovskou ruku, co by nad nimi držela mírný dohled, týkající se jejich on-line školních povinností.

Kromě drátování pracuju i jako jeden z administrátorů pro Fler. Většinou mám na tuto práci vyhrazeno dopoledne, kdy jsem sama doma. O tuto výhodu volného času na práci jsem teď přišla. Do toho ovšem Fler mění podobu, takže práce je více než obvykle. Odbíhám od PC na nákup, k plotně, na zahradu, rozděluju práci, zapojuju děti... Jako rodina jsme teď více "spolu", takže kromě nedostatku času na práci je to pěkné.

Co se týká pohybu venku a cestování, tím, že jsem zvyklá pracovat z domu, tolik mi to nechybělo, snad jen občasná kavárna s kamarádkami. Inu, slovo dalo slovo a chodily jsme s termoskami s čerstvou kávou do přírodních kaváren, které jsme si pojmenovaly na "kavárnu u křížku", "kavárnu na louce", "kavárnu u krmelce"... :)

Asi díky tomu, kolik času teď spolu doma trávíme, si více uvědomuju, jak máme fajn děti, jak dospívají a jsou samostatné. Máme za sebou i návštěvu poloprázdné Prahy, na kterou by v běžných časech ani nedošlo. Nachodili jsme kilometry po loukách a lesích se psem. Vyráběli jsme do školního projektu krásný herbář. Po letech jsem začala péct chleba. Pořídili jsme si skleník, hrabeme se v hlíně. Přečetla jsem spoustu knížek. Je to fajn, ale přesto jsem ráda, že se život zase pomalu vrací k normálu.

 

Atelier stříbra

     

Janiny kurzy a alchymie šperku najdete pod profilem Atelier Stribra Workshops a některé z nich v této kampani také výhodněji.

Se začátkem karantény jsem si říkala, že to je vlastně dar – najednou je čas. Čas kreslit, modelovat, urovnat si myšlenky v hlavě, odpočinout… Plánovala jsem, kolik nových věcí vytvořím. Ale jak se prodlužovala délka pobytu doma, trochu na mě padlo to, že nemám kurzy. Chyběl mi bezprostřední kontakt s lidmi. A po měsíci už se mi opravdu stýskalo.
Pak ale souhra okolností trochu pohnula osudem a skončila jsem v Berouně na chirurgii s kolenem, o dva týdny později na jiné chirurgii s čelistí. Tak jsem žertovala, že jsem dobu s koronavirem využila na opravu součástek. Ale mám neuvěřitelně pokreslený blok a spoustu scénářů na nové online kurzy! Tak to teď všechno doženu!
Za sebe vnímám jednoznačný přesun zájmu na internet a zdá se mi to skvělé. Jen se musím naučit ještě hodně věcí…

 

theresicka

     

Dá se říct, že kupodivu mě koronadoba v tvorbě nijak dramaticky nezastavila, ani nezměnila směr toho, co dělám. Vnímala jsem to jako na jednu stranu dobu velkého zastavení, jakoby přebrání "hrachu a máku od plev", abych zjistila, že cesta mojí vnitřní integrity, co se týče nastavení práce, životních postojů a vnímavosti inspirace a intuice, je zřejmě stále plně funkční.
Na druhou stranu času bylo mnohem méně - vzhledem k tomu, co jsme všichni doma tvořící handmade tvůrci (a především tvůrkyně s dětmi školáky - pánové prominou) zažili. Domácí výuka, mnohem víc času u sporáku, venku jsem osázela snad každý decimetr, co šel, atd. V důsledku to ale vedlo k ještě většímu a preciznějšímu plánování a nutnosti režimu. Prokrastinace přestala existovat. Dodělala jsem, co bylo třeba, například slíbené zakázky od věrných zákaznic. Ty ostatně mě nevědomky velice podržely - jsem vděčná za osobní vztah s mnohými z nich, a to se ještě umocnilo.
Asi největší radost mi udělala zákaznice, která napsala, že zakoupením šatů ode mě se vrátila zas do života s plnou silou, radostí a nadějí. Vnímala jsem to stejně, když jsem je šila :-)