V předešlém setkání s haiku jsem naší středoevropské duši lehce poodhalila jeden z japonských způsobů psaní veršů - již zmíněné haiku a někteří tvůrci z Fleru jej doplnili haiku inspirovanými jejich výrobky. Dnes bych se s vámi ráda podívala na to, čím vlastně haiku je, a také na ty, co tuto tehdy novou podobu poezie začali vytvářet. A opět zde budou vystaveny výrobky, jež nás inspirovaly k napsání haiku.
Omezený počet slabik haiku nutí pisatele ke stručnosti a zkratce. Přivádí jej k popisu dojmů, vjemů, ale nedává mu možnost použít širokou škálu slov.
Tzv. "zařazovacím" slovem (kigo) uvádí čtenáře do situace, jako téma může být použito cokoliv - počasí, fauna, flóra a je tím úhelným kamenem, o nějž se celý zbytek básně "opírá". Avšak to, co není řečeno, je tam mezi slovy také, a záleží na čtenáři, jakým způsobem nechá verše na sebe působit. Jak hluboko se ponoří do slov a za slova a následně do situace, jež z toho vyplývá. Proto se původní haiku (tehdy ještě nazývané hokku) zaměřovalo hlavně na přírodu, protože tu každý posluchač znal a dokázal si nad pár slovy představit situaci, jež mohla básníka inspirovat k napsání těchto slov. Samozřejmě, že posluchačův obraz nebyl totožný s básníkovým, protože vycházel z jeho zážitků a vjemů, ale pokud se haiku dotklo citlivého místa v jeho duši nebo vzpomínkách, vyvolalo hluboký citový zážitek.
A v tom je kouzlo haiku - nepředepisuje posluchači nebo čtenáři, co má vidět. Jen jej vede, tak jako zenoví mistři vedou své žáky. Haiku se snažilo a snaží popsat skutečnost podobným způsobem, jakým čínští a japonští umělci malovali krajinu a přírodu kolem sebe - pouhým náznakem, dotekem nebo detailem.
V současnosti se už haiku nepíše pouze o přírodě, příp. vztazích, dnes každý píše o tom, co je jemu nejbližší, co jej zrovna těší nebo trápí, co se dotklo jeho či jeho blízkých.
Zde jsou ukázky haiku od zakladatele této básnické formy Macuo Bašó (protože se jedná o překlad z japonštiny, není možné dodržet skladbu a počet slabik).
Jaro odchází
ptáci pláčou
i ryby mají oči plné slz.
Za trnkou v květu
jdu po vůni - však za rohem,
vrazím do kůlny.
A teď něco málo o japonském básníku Macuo Bašó (1644-1694), jenž povýšil dílčí část z básní Renga (řazené básně) na samostatnou báseň, tehdy ještě nazývanou hokku.
Narodil se jako Matsuo Kinsaku, jeho otcem byl samuraj nižší hodnosti, jenž byl ve službě knížecí rodiny. V devíti letech také Bašó vstoupil do služeb této rodiny coby páže, ale ve skutečnosti se stal studijním druhem syna knížete, s nímž se spřátelil. V roce 1666 jeho přítel zemřel a Bašó požádal svého pána o zproštění služby u něj, ale ten to odmítl. Bašó tedy utekl (čímž porušil zákon) a uchýlil se do buddhistického chrámu v Kjótó, kde po ztrátě přítele hledal nový smysl života. V chrámu opět studoval, a to klasickou japonskou poezii, čínské básnictví a kaligrafii a později také Zen.
Po pěti letech, kdy postupně našel důvod k životu, odchází z chrámu do běžného života a začíná psát básně. V průběhu života několikrát změnil své příjmení - vždy to souviselo s jeho životními etapami. Avšak jméno, pod nímž je znám, vzniklo díky stromku bašó (druh banánovníku). Jeden z jeho mecenášů zasadil tento stromek u jeho domku a lidé začali jeho domku říkat "Banánová chaloupka". Bašóovi se tento název zalíbil a přijal jej jako svůj poslední pseudonym.
Portréty Macua Bašó
"Nejdůležitější je udržet mysl vysoko ve světě pravého poznání a přitom se vracet do světa každodenní zkušenosti, kde musíme hledat pravdu krásy. Ať v daném okamžiku děláme cokoli, nesmíme zapomenout, že každý náš čin má vliv na naše věčné já, jež je poezií."
(Macuo Bašó)
Měl své žáky i následovníky, z nichž je nejznámější básnířka Kaga no Čio-ni, jež měla podobný osud jako Bašó. Dalšími známými básníky haiku byli Josa Buson a Kobajaši Issa.
A také Masaoka Šiki, jenž byl tím, kdo dal tomuto tvaru poezie název haiku.
Toto je asi v té nejstručnější stručnosti vše o začátcích haiku.
Pokud vás bude naše téma zajímat i dál, tak si v dalším článku MAGu budete moci přečíst zase něco o haiku, ale hlavně haiku zdejších tvůrců krásna :-).
A teď už ti, co se nechali inspirovat svými výrobky k napsání haiku...
| Dag | |
| Tečka na dlani, | Ulice již spí |
| sluníčko sedmitečné | Noc vypráví svůj příběh |
| bylo a není | A ty odcházíš |
 |
 |
| WASO | |
| Jdu směrem k lukám. | Tajemno ticho |
| V potoce plavou ryby. | Srdce buší rychleji |
| Chci plavat. Taky. | Úleva, světlo |
 |
 |
| arago | |
| Za oknem je déšť | Lehký polibek |
| Omývá naše splíny | Srdce se zatřepotá |
| A voda padá | Jiskra přeskočí |
 |
 |
| Therapy | |
| Sama si tu sním | Vlnky na moři |
| Zaklínač mě provází | si spolu hrají, racek |
| Světem bláznivým | v dáli křičí svou. |
 |
 |
| WASO | |
| záblesky v očích | Kapka kapička |
| odrazy na hladině | slza padá od víčka |
| mávne a je pryč | srdce zabolí. |
 |
 |
| Jitka Zajíčková | |
| Když přichází noc | Zahrada již sní. |
| Potkávám tě v zahradě | Vydávám se za vůní, |
| Moje neznámá | co nepomíjí. |
 |
 |
| Futetka | |
| V měsíčním svitu | Střípek ledový |
| tvé touhy zrcadlí se. | usadil se na mých rtech |
| Nekonečný kruh... | stéká po kapkách |
 |
 |
| Střelkyně | |
| Cestou k poznání | V šepotu listí |
| Nacházíš kým vlastně jsi | do dálek nahlíží sám |
| Dostáváš šance | a cesta je cíl |
 |
 |
| zanky | |
| Letní podvečer | Krajinu snů |
| myšlenky plují volně | modré nebe překrývá |
| plní se tvé sny | věžní zvon duní |
 |
 |
| Josef Viktor | |
| O lesní tůňce | Švadlenky šijou |
| Píše růženín svůj verš | nití a jehlou. Dobře |
| Čas se rozplynul | se dívej, hochu. |
 |
 |
| Radka Brůnová | |
| Moře tyrkysu | Držíš a nevíš |
| Svět se točí kolem mne | co se zítra obrátí |
| já celá zářím | v dobré, nebo zlé |
 |
 |
| Doubravka9 | |
| Fouká do větví | |
| usadil se ve vlasech | |
| hraje a zpívá. | |
 |
Úvodní foto: Angelatoroxel.de
